„Žiju, brácho...“

čtvrtek 1. říjen 2009 07:34

Lojza a jeho kamaradi

Zanedlouho vyběhl Košina z kanceláře a začal řvát: „Všichni okamžitě nástup! A rychle, nebo vám zdvihnu šunky!“ Nikomu nic nezdvihl, my vyletěli ven a najednou vidíme, jak přes OTK utíká asi deset bachařů se samopaly. Obklíčili nás a Šlachťák začal nejdříve socialisticky: "Když se přihlásí ten, který pašoval jídlo do korekce, tak mu slibuji, že se mu nic nestane." Samozřejmě stojíme a je logické, že nikdo nevystoupil. Šlachťák zklamaný, že jeho dobrota nebyla z naší strany pochopena začal: „Mně je to jedno. Já mám čas, i když tady budete stát do rána!“  

Celý život dělal jen humus vlastní výroby a tak měl času nazbyt. A každý z nás měl nejméně deset let, nebo až doživotí a tak jsme mohli také naším časem plýtvat. Proto se opět nikdo nepřihlásil.  Po dvou hodinách byl “rozchod“ a jak se říká, „bylo po džezu“. On ten Šlachťák si byl moc dobře vědom toho, že i když jsme bezcenní pro socialismus, jsme nesmírně hodnotní pro těžbu a zpracování ruděnky pro „drahého přítele“.

Pingl však pokaždé neměl tolik štěstí. Několikrát byl shozený a pak sám čekal na podporu, ale nikdy jsme jej nenechali ve štychu.  Musím to uvést na pravou míru. Pingl samozřejmě nebyl jediný, ale jeden z mnoha. Muklové, na které se mohl každý v jakékoliv situaci spolehnout byli jmenovitě (a z mého osobního pohledu): Zdeněk Kovařík alias KIK, Zdeněk Uchytil, Jarda Lukeš, Jindra Herman, Sotolář, Franta Kubišta, Lojza Benko, Gottwald, Mirek Špírek, Zdeněk Mikš, Edvard Kusnierz a jeho bratr Franta, Mirek Málek a spousta jiných a jiných, o kterých se snad zmíním později.

Třeba takový Míša Dubas! To byl průserář až na půdu. Nezradil kamaráda a šel na měsíc do korekce. To bylo maximum, které mohl mukl podle zákona dostat, neboť jinak bylo nebezpečí, že dotyčný korekci nepřežije a pak začnou velké oplétačky.  Když si někdo odseděl měsíc korekce, nesměl hned vzápětí jít na měsíc zpět. Nevím, ale myslím, že musel uběhnout další měsíc, aby mohl jít mukl opět bručet s dvanácti půsty a dvanácti tvrdými.  Přesto se třeba Míša vrátil z korekce, Šlachťák už na něj čekal a povídá: „Dubas, měl jste to zapotřebí? Kdybyste se hned přiznal a nehrál si na hrdinu, mohlo být všechno v nejlepším pořádku!“ Míša byl sice o nějaký ten centimetr menší než Šlachťák, ale přesto se na něj podívá z „nadhledu“ a odpoví: “Ale zachoval som si charakter!“  Takže se jen otočil a šel zpět do díry a dostal obvyklých třicet dnů, dvanáct půstů a dvanáct tvrdých!  

Ten Míša byl skutečně fenomén! Měl už asi dva roky zaražené výhody. To znamenalo, že jeho rodina neměla vůbec ponětí o tom, co se s ním děje a jestli vůbec ještě žije. Jeho bratr nakonec našel odvahu a napsal mu dopis. Protože byl stejného ražení jako Míša, tak jen napsal: „Míšo, žiješ?“ O tom Míša samozřejmě nevěděl, protože si právě odpykával „zasloužený trest“, ale sotva vyšel ven zesláblý na maximum, dal mu Šlachťák dopis od bratra přesto, že na to neměl nárok. Šlachťák povídá: „Dubas, teď půjdete na světnici a bratrovi odpovíte!“ Měl sice zaražené výhody, ale využil dané příležitosti a bratrovi odpověděl: „Žiju!“

Pibil byl vzteky bez sebe a Míšu seřval, že má odpovědět celým dopisem. Ale Míša, ač bez síly, povídá: „A čo mám písať? Keď napíšem, že žiju a mám sa dobre, tak to nieje pravda. A keď napíšem, že sa mám zle, tak pojdem do korekcie!“  Šlachťák se mohl vzteky podělat, ale Míša nemínil ustoupit a dopis tedy odešel. Pibilovi v té době unikalo, že tím, že se staví proti každému z nás, nestaví se proti jedinci, ale proti celé skupině lidí, která je s tímto jedincem spojená buď příbuzenským nebo přátelským vztahem. Každý jím vyřčený trest, ať už zaražené výhody a tím zakázaná možnost se vidět s nejbližšími či alespoň dopisem dát o sobě vědět, je nejen trestem mukla, ale současně trestem desítek dalších lidí, kteří tomuto vlastenci stojí nejblíže.  To ovšem Pibilovi nevadilo, neboť jeho mzda odpovídala jeho představám, jeho komplex méněcennosti našel patřičné zadostiučinění a jako správný primitiv nepotřeboval víc. Moc, peníze a uznání! Ideologie v jeho případě nehrála vůbec žádnou roli. Hlavně, že „kasa souhlasí“! Pokud vím, Míša na svůj dopis nedostal nikdy odpověď. Zřejmě jeho bratr pochopil v jaké situaci se Míša nachází a nechtěl pokoušet osud. A dobře udělal! 

Tady na Elku byla prvotřídní společnost díky tomu, že jsme se nacházeli na trestním táboře. O co víc se vedení lágru snažilo nás šikanovat, týrat hlady a množstvím práce, o to víc se mezi námi mukly vyvíjel kamarádský vztah, který nemá obdoby! A nepoznal jsem dosud za celý svůj život něco krásnějšího než přátelství vzniklé za těch nejhorších životních podmínek! 

http://www.politictivezni.cz/alois-macek-novinky.html

Svatava Nováčková

MíraPaní Nováčková,15:541.10.2009 15:54:01
SvatavaDěkuji13:471.10.2009 13:47:51
uprkapro občana IP: 89.176.186.xxx12:451.10.2009 12:45:25
občanpaní Nováčková10:361.10.2009 10:36:29
NULITen odkaz je taky08:501.10.2009 8:50:50

Počet příspěvků: 5, poslední 1.10.2009 15:54:01 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.