Filípek, můj kamarád

neděle 22. listopad 2009 13:15

Měla jsem kamaráda. Byl malý, rozcuchaný, nikdy se se mnou nehádal, neodmlouval, čtyřikrát denně mě vytáhl alespoň na malou zdravotní procházku. Nikdy mi neublížil, nestyděl se projevit mi lásku nebo zahřát hohy, když jsem seděla na pohovce, na klíně laptop, který když  jsem odložila, na uprázdněných kolenou na mě zpod střapaté čupřiny tázavě hleděly hnědé prosebné oči a postupně, velmi nenápadně se objevily i tlapky. Pak už mi nezbylo, než škrabkat to teplé chlupaté tělíčko. Takový byl můj Filípek... 

Před pár dny, ve středu 18. listopadu,  jsme si ještě po půl jedenácté v noci odskočili na krátkou  procházku před spaním, jen tak pár desítek metrů od domu. Už jsme se vraceli, když tu v nočním tichu slyším zvuky tlap na chodníku. Otočila jsem se a uviděla, jak z nedalekého činžáku vybíhá lovecký pes, ale dává se naštěstí opačným směrem.

Během těch necelých tří roků, které jsme s Filípkem prožili, jsme se s tím ohařem málem potkali jen jednou. Tehdy na mě jeho majitelka z dostatečné vzdálenosti zavolala, ať přejdeme na druhou stranu silnice. Řekla doslova: ...“on ho nemá rád!“ Cítila jsem se hloupě, ale uznala jsem v duchu že „jsme mrňaví“ a přešla na protější chodník. To zvíře šlechtického původu se své paní vytrhlo a přeběhlo na nás zaútočit. Filípka jsem chytila do náruče a odolávala naštěstí jen tlapám, neboť pes měl košík, přes který mi  zaslintal kabát a vytrhal z něj pár nití.   

Tentokrát pes vyběhl z domu sám, bez vodítka a bez náhubku. Stačila jsem tiše říct: “Filipe, musíme fofrem domů“. Ale udělali jsme jen pár kroků a v tom slyším, že pes běží za námi. Popadla jsem  Filípka do náručí a v dalších vteřinách už cítím bolest v pravém lýtku. Výmarský ohař se mi zakousl do nohy, pustil mě a vrhnul se na bezbranného Filípka na mých rukách. Ještě jsem ucítila zuby u kořene levého palce a pak už jsem Filípka, který měl snahu se chlapsky bránit, neudržela. Výmarský ohař mi jej vyrval a u nohou kousal a kousal do mého malého voříška. Kdo takovou situaci neprožil, nedovede si představit tu strašnou bezmoc, když nemůžete pomoct a ochránit jediného člena vaší domácnosti, stvoření pro které jste kamarádem i autoritou, živitelem i opatrovníkem. Křičela jsem směrem k domu, z jehož balkonu na nás útočník vždycky štěkával. Minuty pro mě a trýzněného Filípka byly věčností, než se konečně objevila paní majitelka, dnes už musím říct, zabijáka. Žádný povel, na jaký by měli cvičení psi slyšet a reagovat, nezazněl. Paní jen opakuje jmého psa a tahá jej za donesené vodítko. Tím pádem také po zemi  smýká naříkajícím Filípkem semknutým v psích tesácích. Vidím, že celé události přihlíží v tuto pozdní hodinu jediná kolemjdoucí. Paní stojí a ptá se, zda a jak mně může pomoci. Jestli prý má zavolat na policii. Křičím, že ano. Pak mi předává mobil. Mužský hlas na druhé straně se ptá na mé jméno, datum narození a zase dokola. Hystericky křičím, že už jsem mu obé řekla, že před restaurací Myslivna mi pes zuřivě zabíjí oříška a že já jsem taky zraněná. Nemá to cenu, policejní předpisy jsou na prvním místě. Pak ohař pustil Filípka, já nevím, co mám honem udělat, křičím na majitelku, že Filípek umírá a mně teče po lýtku krev. Ohař si na moment odpočinul a znovu se bezvládně ležícímu Filípkovi zakousl do zkrvavených slabin.  Najednou je klid a majitelka si odvádí svého bytového ohaře do tepla domova. Já si sedám na zem, Filípek mi umírá v rukách, nad námi stojí ta cizí paní a vyhlíží policejní auto.  Je to marné. Nepřijel nikdo, kdo by nás chtěl chránit, nebo aspoň pomáhat. O to druhé se nepokusila ani „panička“ toho krásného, ale zákeřného psa. Já jsem se ve svém neštěstí domnívala, že se vrátí a zeptá se, jestli nepotřebujeme odvézt třeba k veterináři. Filípek vydechl naposledy a nikdo se nepřišel zeptat, jestli alespoň mě může dopravit na úrazovku.

Co ještě dodat? Policie se dostavila, až když jsem mrtvého Filípka uložila doma a sama chtěla sednout do auta, abych se odvezla k ošetření. Vrátila jsem se tedy na místo činu, které je v půli vzdálenosti mezi činžákem a naším domovem.  S policistou tam byla zpět i paní „svědkyně“, jen okna inkriminovaného bytu byla tmavá a předstírala hluboký spánek za nimi. Stejně jsme nevěděli, který zvonek k nim patří a tak „ztotožnění“ psa nechal muž zákona na ráno.

Rány na lýtku mi na úrazovce zašili přesto, že se to prý u takových zranění nedělá. Jsou to jen takové nikoliv na parádu stehy. Dalo se očekávat hnisání. O své fyzické újmě psát nechci, ta finanční je v případě voříška, kalhot, kabátu a manipulačních poplatků v nemocnici zanedbatelná.

Psychické trápení je to, co je teď se mnou v prázdném bytě. Každou chvíli čekám, odkud se Filípek vynoří a bude zkoušet, jestli je čas na poškrábání za uchem, nebo mi přijde naznačit, že je naopak záhodno jít ven přečíst všechny psí zprávy na naší pravidelné trase.

Ale když zavřu oči, vidím tu bezmoc, beznaděj a bolest malého tělíčka, které nikomu neublížilo a jemuž jsem nemohla pomoci. A uvědomuji si zákeřnost útoku zezadu a nezodpovědnost majitelky loveckého psa, který je bez náhubku a vodítka ode dveří vypuštěn do ulice města. Trvalo mi pár dnů, než jsem o své bolesti a smutku dokázala  napsat a nevím, jak dlouho potrvá, než to přebolí. Pro někoho to byl  jen malý voříšek z útulku...

Svatava Nováčková

Poslední články autora

Tomáš ÚlehlaFilípek - čest jeho památce16:1225.2.2010 16:12:48
Vtibezmocnost21:1813.12.2009 21:18:21
Mirek T.Milá Svatavo,10:424.12.2009 10:42:51
jitkaMilá Svatko,20:4929.11.2009 20:49:38
ZuzkaAdoptivní rodina20:4124.11.2009 20:41:06
RenataMilá Svatko,12:4623.11.2009 12:46:10
zuzanaAch, Svatavo...10:4823.11.2009 10:48:49
danielaTrnu hrůzou22:3422.11.2009 22:34:19
PepeHmmm, smutné... :-(19:3122.11.2009 19:31:18
Jarka JarvisSvatavo,19:0822.11.2009 19:08:57
helenaMilá Svatavo,18:5922.11.2009 18:59:58
helenaMilá Svatavo,18:5922.11.2009 18:59:07
SvatavaDěkuji vám všem18:2822.11.2009 18:28:33
jan lněničkaSmutné17:4122.11.2009 17:41:54
EvaPani Svatavo,17:0222.11.2009 17:02:54
Jirka B.Chápu Váš smutek, paní Svatavo.15:5922.11.2009 15:59:25
NULIMilá Svatavo,15:1022.11.2009 15:10:48
ANanakPaní Svatavo,14:4622.11.2009 14:46:29
Monika M.Dala jsem karmu,14:2622.11.2009 14:26:50

Počet příspěvků: 21, poslední 25.2.2010 16:12:48 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,56 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.