Cena zapáleného lýtka?

středa 17. únor 2010 07:47

Asi každému z nás se kdysi (mladým kolegyním blogerkám možná právě teď) zapalovala lýtka. Já však řeším jiné dilema a zatím se nemůžu pohnout z místa. Moji přátelé a známí mají jasno: „Musíš se přece soudit!“

Pravidelní čtenáři si jistě vzpomenou, kterak jsem 18. listopadu loňského roku přišla o Filípka. Dokonce mi pomohlo, že jsem se o svou bolest s vámi podělila. Trvalo nekonečné dva měsíce, než jsem byla jako svědek předvolána k přestupkovému řízení na magistrát. Dorazila jsem v předstihu, k mé velké úlevě už na chodbě čekala paní, jež se mi připomněla jako svědkyně celé události. Těsně před zahájením úředního úkonu připlula, narozdíl od nás bez pozdravu, dáma v bílém kožíšku, v níž bych, potkat ji na ulici, nepoznala majitelku útočného psa.

Já jsem byla vyvolána jako druhá. Před úřednicí a paní obviněnou jsem vypověděla svoji verzi napadení, předložila doklady o úhradách regulačních polatků u lékařů, účtenku z čistírny, za fotodokumentaci zranění a doklad o měsíční pracovní neschopnosti. Myslela jsem, že v mém věku a po absolvování tří volebních období v komunální politice už mě jen tak něco z míry nevyvede. Mýlila jsem se. Ruce se mi třásly, hlas zadrhával a před očima mi znovu běžela poslední epizoda našeho společného soužití s Filípkem.

Díky účtenkám jsem se proměnila v poškozenou a tím se stala účastníkem řízení. Byla předvolána svědkyně. Netušila jsem, ve kterém okamžiku se na noční scéně objevila a co bude vypovídat. Byla pro mě obrovským překvapením, protože začala tím, jak na své cestě k domovu nejprve proti sobě uviděla paní s malým pejskem na vodítku (tedy mě), pak toho velikého psa, který nás doběhl a okamžitě se zakousl do mého lýtka a mě (s Filipem už v náručí) povalil na zem. Celý výjev nebudu znovu popisovat. Jen to, že paní dosvědčila, že pes byl sám, majitelka nikde na dohled, když bylo po všem, na místo se nevrátila, v jejích oknech pak byla tma...

Obviněná nás např. poučila o tom, že výmarský ohař „jde po slabinách“, lhala o tom, jak se pes dostal ven bez vodítka a náhubku, o tom, že se na místo vrátila, o tom, že nevěděla, že jsem zraněná (nebýt mých fotografií podle jednotlivých převazů a na úředním jednání odhrnuté nohavice, pod kterou jsou jasné jizvy dodnes i do budoucna, asi bych jí byla nařčena ze spolčení s felčary).

Trvalo další tři týdny, než jsem dostala „Rozhodnutí“. Obviněná je vinna přestupkem proti občanskému soužití..........tak, že nezabezpečila svého psa, který............... poškozené způsobil zranění............. V úředním verdiktu jde pouze o mé lýtko, mrtvý Filípek, ani jeho smrti předcházející bolest v českém právním řádu místo nemají. Pes je podle paragrafů pouhá věc!

Obviněné byla uložena pokuta ve výši 3 000,-- Kč plus úhrada nákladů magistrátu 1 000,-- Kč. Obě částky splatné samozřejmě do městské pokladny.

Dále cituji: „Správní orgán má za prokázané, že v důsledku nedbalostního jednání paní (XY) vznikly paní Nováčkové náklady ve výši 400,-- Kč, kdy však již nemůže přiznat náklady, které vznikly s pořizováním fotografií jejího zranění ve výši 115,-- Kč. Ustanovení § 70 nepočítá s tím, že by správní orgán mohl rozhodnout popřípadě jen o části uplatňovaného nároku na náhradu škody, proto byl nucen s ohledem na výše uvedené odkázat poškozenou s jejím nárokem na příslušný soud.“

Co teď? Babo raď. Jeden mnou (mimo kancelář a zatím i zdarma) oslovený právník tvrdí, že český soudce uzná jen zdokladované odškodnění. Jako OSVČ nemohu prokázat např. rozdíl mezi mzdou a nemocenskou (tu si ani neplatím). Firma funguje i bez mé fyzické přítomnosti a neumím doložit, že případné snížení tržeb souvisí s mým úrazem. Psychickou újmu z traumatizující události a ze dnů následujících, fyzickou bolest a různá omezení po dobu hojení rány prý v našem státě vyčíslit a vysoudit možné není.

Sedím u PC, listuji v adresáři advokátních kanceláří, prohlížím jejich ceníky. Cítím se být poškozena nejen tím krásným, ale nevychovaným hafanem, jeho paní majitelkou, ale teď navíc i státem, ve kterém tak ráda žiji, ale který pro mě zřejmě nemá zastání. Můžu obejít pár právníků, poptat se na jejich názor, dle ceníků za započatou hodinu zaplatit tu 900,-- Kč, onde 1 200,-- Kč, ale pokud mám šanci vysoudit zpět pouze své čtyři stovky, ať počítám jak počítám, hrubě se mi to nevyplatí. Tomu se říká „prodělat majlant“.

A tak si asi koupím v nějaké supermarketové akci pár rámečků a do nich si vložím fotky mého dříve švarného, teď na stará kolena zapáleného lýtka. A z účtenek, z těch si nejspíš poskládám lodičky a pošlu je po Dřevnici. No co, Helence Vondráčkové se poslední dobou u soudů taky nadvakrát nedaří...

 oblecek.jpg

/Takový to byl frajer. Trpělivě si vykousal díry v dece a jednoho dne se do ní sám takto oblékl. Nelžu!/

 

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak