... a stromy se tam líbaly!

pondělí 19. duben 2010 22:21

Jaro blázní...

Nemám už rodiče, manžela, ani žádného šéfa, takže jsem odvykla různému peskování, předvoláním na kobereček, či dokonce výchovným pohlavkům. Jediný, kdo si na mě několikrát do roka troufá, je FÚ (pro nepodnikající šťastlivce FÚ = berňák). Zato dnes, to byla smršť! Kdesi v útrobách bigblogeru pro nás psavce funguje diskusní fórum a tam se do mě kolegyně a kolegové pustili a dožadovali se také mojí cestovní zprávy.Takže pro ně a pro všechny, kteří to chtějí číst, předkládám i pohled můj

9. 4. 2010, 13:00 hod.

Můj milý deníčku,

už je to tady – moje cestovatelská duše plesá, mám před sebou dlouho plánovaný blogerský výlet. Za sebou naopak pár odpracovaných hodin, u sebe v autě dva druhy buchet a gumáky.

Začíná páteční odpoledne a já sedám za volant. Nepojedu sama, beru s sebou tu ženskou, co mi vždy před rondelem radí: „Jeďte rovně na kruhovém objezdu“ (zvlášť když je uprostřed kopeček květinové výsadby je to velmi pitomá rada);  mezi Kroměříží a Vyškovem  mě na nově zprovozněné dálnici neustále vyzývá, abych se „Až to bude možné“ otočila, nebo ať po osmdesáti metrech rovnou sjedu do pole. Měla povoleno sdílet se mnou komfort malého Yariska jenom proto, že jsem spoléhala na její elektronický mozek, který mě dovede na pražské místo srazu.

A co myslíš, můj milý deníčku, že mě zachránilo před několikahodinovým kroužením po naší matičce stověžaté? Petrův mail, který mi jasně vytyčil trasu. Podle kousku papíru, jenž jsem žmoulala v ruce na volantu jsem měla projet dvěma tunely, ale ta elektronická ženština mě vyháněla hned po prvním tunelu vpravo a ven. Já se hrdinně vzepřela a dobře jsem udělala. To víš, u nás v pohraničí nás stavby tunelů teprve čekají a tak jsem si to užila.

Na Petra jsem sice udělala dojem briskním podélným zaparkováním mezi dva automobily, ale ne na dlouho. Po otevření kufru auta ho rozesmály fialové (koho může napadnout je vyrobit?) gumáky, jež mi zapůjčila moje starostlivá dcera. Jednoduše řečeno, jsem trapná, protože cílem naší výpravy jsou travertinová jezírka v chráněné přírodní rezervaci Koda.

IMG_3366.JPG

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky a v botách mezi kodská jezírka, to si dobře pamatuj, můj milý deníčku. U Bělky zprvu taky neboduji, protože Petr jí slíbil, když mě pustí přes práh, že ode mě dostane nějaký psí pamlsek. A na ten já jsem co? Zapomněla!

Pesimistická předpověď se nevyplnila, za oknem ráno dokonce svítí slunko. Pak další a ve dveřích! To není slunko, to je Zuzana! Ještě vyhlížíme jednoho stařečka s hůlčičkou, ale místo něj přichází junák Josef s batůžkem plným svačin. Připíjíme slivovicí, já nabalím štrůdl a  řezy s čokoládovou plevou, ostřílená turistka Zuzka rozdává tatranky, Petr poslední rady, jen Vladimír si střeží tu svou igelitku. Bodejť by ne. Má v ní poklad v podobě úžasného prehistorického (suchaři, tou časovou determinací mě neberte za slovo) foťáku.

IMG_3365.JPG

Cestou od auta ke kapličce a rybníku, do kterého je vyveden pramen přímo ze studánky, se Bělka ztrácí v útrobách lesa. Možná navždy. Než ji Petr najde (proboha, ať se neztratí taky, to auto je jeho a čtyří stopa nechytíme) je čas na svačinu. Hlad nehlad, já ty buchty nebudu natřepávat na zádech celý den! Stejný nápad má i Josef, takže dolů k potoku se možná skutálíme.

IMG_3371.JPG

Rokle je pohádková, kvetou modré podléšky a takové ty bílé......... a fialové........, ale přes květenu je tu Petr. Toho se ptej na názvy. A teď to přichází – boty dolů, ponožky do kapsy a vzhůru malými zelenými tůňkami!

IMG_3400.JPG

 Voda jak led, Zuzka kvílí kvůli bahnu, mně je zas milejší než kamení. Vladímír mlčí a svírá igelitku, pokud tedy nefotí... Petr, horský sprievodca, má před námi náskok a až zítra mám zjistit, že nás stíhá i natáčet. Josef jako kamzík kodský jednooký (neb druhé má zakryto hledáčkem foťáku), šplhá úzkou pěšinkou na břehu, aby dorazil do cíle jako první. A my se neustále smějeme, protože je na nás neuvěřitelný pohled jak vrávoráme a rudýma plameňáčíma nohama se boříme a škobrtáme, zatímco horní části těl nám zahřívají bundy a mikiny a taky zdravá fyzická námaha na čerstvém vzduchu. Postupně vylézáme na osluněnou mítinu a na chvíli dokonce uléháme než oschnou naše nohy.

Po cestě k autu už samočistící Bělka září jako čerstvě napadaný sníh. Přejíždíme dál a pěšinkou se dostáváme na stepní stráň plnou konikleců. Vladimír zase leží. To jsem ti ještě neřekla, můj milý deníčku - kde my čtyři stojíme, Vláďa usedá. Kde sedneme, tam uléhá. Je to bohém...

IMG_3390.JPG

Pak vzhůru na Tetín, na místo, kde zavražděna byla kněžna Ludmila. Pod námi jede vlak a pak mizí směrem k Berounu. Fotíme a fotíme a taky povídáme a bojíme se o Bělku, aby nám nespadla s kopce dolů.

Svatý Jan pod Skalou a Ivanova jeskyně čekají právě na nás, neboť za pár minut obsluha zavře dřevěná vrata. Zprvu nerozumíme nápisu SVIVANE oroduj za nás.....

IMG_3474.JPG

Zato dobře chápeme, kterou cestou se dát do hospody Obecná škola. Prý svíčková je výborná. To mi povídejte! Dobrý utopenec zalitý zlatavým mokem, to je co si tělo žádá. Po dobu hodování se spustil jarní deštík, ale to už nám bylo fuk. Takže to vzdal a zpět k autu už nebylo potřeba použít pláštěnky.

Můj milý deníčku, sláva nazdar výletu, dojeli jsme bez nehod, ještě poseděli v přátelském duchu a víme, že máme důvod se znovu sejít a objevovat další kousek naší rodné hroudy.

Jediné mě mrzí, že nám Zuzka nezazpívala. Možná proto, že jsme nepožádali. Tudíž až příště...

Svatava Nováčková

JarmilMilá paní Svatavo,21:0622.4.2010 21:06:14
KvSPrávě v této diskuzi19:5721.4.2010 19:57:32
KvSAle mohl,17:5921.4.2010 17:59:54
KvSneboť hloupost je třeba potírat15:1421.4.2010 15:14:07
Jirka B.Dobrá,JAPe,myslím, že jste si nadrobil.15:0921.4.2010 15:09:43
ZuzkaPane JAPE14:4621.4.2010 14:46:46
KvSNe kazizube,13:3521.4.2010 13:35:00
Jirka B.Budete mi psát každou půlhodinu,KvS?13:0221.4.2010 13:02:09
KvSNestydíte se kazizube?12:5221.4.2010 12:52:29
KvSNestydáte se kazizube?12:2121.4.2010 12:21:45
la.mi(Michaela)Myslim,ze iniciativa Petra Krejciho11:0421.4.2010 11:04:04
P. KrejčíJe to psycho,10:2221.4.2010 10:22:45

Počet příspěvků: 80, poslední 22.4.2010 21:06:14 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.