Vrtkavá planeta

úterý 18. květen 2010 11:39

Svoje články, vyjma afrických,  pro vás píšu tady, na jihovýchodní Moravě. Zdálo by se, že naše země je příliš maličká, aby záleželo na tom, odkud kdo jsme.

Stačí se ale večer podívat na televizní zpravodajství a máte pocit, že my Češi (pardon - i Moravané a Slezané, abych někoho z krajanů zase neurazila) žijeme přes několik geografických pásem. Rozhovory s účastníky pražského pohřbu našeho prvního ombudsmana probíhaly za slunečného počasí, ale kulisy přímých vstupů z vesnic a měst zalévaných Těrlickou přehradou na ostravsku, nebo Bečvou v našem Zlínském kraji, byly jako z jiného konce světa.

Ťukám do klávesnice a přes obruby čtecích brýlí hledím na provazy deště za oknem. Na Radiožurnálu stále informují o situaci v nedalekých Troubkách. Přemýšlím, jak je lidem, kteří si na zbořeništi znovu postavili svoje domky. Jaká byla pravděpodobnost, že jejich dílo bude vyšší mocí opět ničeno? Nenapsala jsem "zničeno", neboť doufám, že déšť ustane, voda opadne a život se vrátí do starých kolejí. Ale co jsou to ty "staré koleje"? Je to strach z každého černého mračna nad hlavou? Jak silná je motivace stavět v místě, kde žili předkové, ale kde není jistota, jakou od svého domova každý očekáváme? Domov by měl být symbolem zázemí, sucha, tepla a právě té jistoty. Nejen vztahové, ale i hmotné. Nevím, jestli mám dříče, kteří z trosek vybudovali nové třechy nad hlavou se všemi výše popsanými atributy obdivovat, nebo se zamýšlet nad jejich neuváženým riskováním?

Jsme zřejmě jiní, než světoobčané, kteří se s lehkým srdcem stěhují za prací, za lepšími možnostmi studia jejich dětí, za láskami, za příznivějším klimatem. Jsme citově vázaní na hroudu, na níž jsme se narodili a kterou obdělávali naši prarodiče. Možná máme větší strach z neznámého, než je ten z velké vody?

Je mi těch lidí nesmírně líto a myslím na všechny, kterým už někdy přívaly deště ublížily. A taky nemohu nemyslet na ty, kterým voda chybí tak moc, že děti v jejich náručích umírají žízní. Ať už je naše planeta modrá, nebo zelená, je především vrtkavá. A my jsme jenom její hosté, se kterými si dělá co chce.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak