Zibi - moje Legenda Emöke

středa 23. červen 2010 12:06

My všichni smrtelníci jsme jen lidé chybující, žijeme si své příběhy, někdo ve světle ramp a v zájmu bulvárního tisku, jiný tiše v ústraní. Neznamená to však, že neznámé osudy jsou méně silné a méně plné velkých emocí.

Mnohé životní příběhy jsou tak spletité a emočně silné, že jejich ztvárnění do podoby literární by u kritiků sklidilo úšklebek pro jejich zdánlivou nereálnost. Jsou lidé, jejichž život se podobá klidné hladině rybníka a oni jím proplouvají tiše a s rozvahou. Jiní se po celý čas, který jim byl na tomto světě vyměřen, jakoby zmítají ve vlnách rozbouřeného oceánu.

Nejtěžším způsobem lidské poutě po tomto světě je, plyne-li člověčí život jako řeka, někdy poskakuje po kamení, jindy ji tvoří tůně, ale zcela zákeřně se naráz objeví vír. Může být slabý a člověka jeho překonání utuží. Stane se ale, že je naopak mocným živlem a stáhne vás až na samé dno.

Je důležité, zda člověk svým životem proplouvá sám, nebo má kolem sebe další plavce. Záleží na tom, kdo drží ve svých rukách záchranný kruh a zda jej hodí ve správný čas a pažím, které ještě s vírem bojují, nebo se už odevzdaně nechávají pohltit.

Veliké trápení zůstává v duši zachránce, který má pochybnosti o sobě, zda zatímco sám bojoval s hlavou pod vodou a přesto se snažil pomoci, ten druhý, který se na něj spoléhal, už neutonul. A tak se trosečník rozhlíží po zklidněné hladině a marně vyhlíží hlavu toho druhého. Možná bezvládné tělo proud odnesl do hlubokého oceánu, ale vždycky zbývá jiskřička naděje, že o kus dál, v nedohlednu, se osamělý plavec vynořil a sám se pokouší proplout zbytkem života s hlubokým zklamáním v srdci.

Marno je na vodu plynoucí psát, písmena začnou tancovat... Už nemáte komu šeptat ani kam volat o odpuštění. Už nevidíte ruce, které na vás možná čekají. Pohltí vás veliký smutek a beznaděj.

„Tak se stává příběh, legenda, a nikdo ji  nevypráví. A přece někde žije člověk, odpoledne jsou horká a marná, a člověk stárne, je opuštěn, umírá. Zbývá jen deska, jméno. Možná ani deska, ani jméno. Ten příběh, tu legendu nosí ještě několik let někdo jiný v hlavě, a pak také umírá. A ostatní lidé nevědí nic, jako nikdy, nikdy, nikdy nevěděli nic. Jméno zaniká. I příběh, legenda. A po člověku není už ani jméno, ani vzpomínka, ani prázdno. Nic.

Ale snad někde přece zůstává alespoň otisk, alespoň stopa slzy, té krásy, té líbeznosti, toho člověka, toho snu, té legendy, Emöke.

Nevím, nevím, nevím.“

/Josef  Škvorecký, Praha, jaro 1958/

Svatava Nováčková

Poslední články autora

IrenaSvatko23:581.7.2010 23:58:05
zuzanazajicovateprve dneska14:0625.6.2010 14:06:01
Mirek T.Děkuji Vám, paní EVO,10:2525.6.2010 10:25:49
EVAPane Tomsi, děkuji za pochvalu.22:0124.6.2010 22:01:17
Mirek T.Paní Evo,10:1324.6.2010 10:13:43
SvatavaPaní Evo,06:2024.6.2010 6:20:24
Mirek T.Milá Svatavěnko,18:0623.6.2010 18:06:23
ZetkaČas plyne.....16:3323.6.2010 16:33:49
Jirka B.Před nějakým časem bych14:2023.6.2010 14:20:48
jan kouřilMilá Svatavo,14:0523.6.2010 14:05:16
josef hejnaChváit tě moc nebudu.14:0323.6.2010 14:03:44
SvatavaDěkuji13:4523.6.2010 13:45:35
jan varguličPřipomněla jste..13:2823.6.2010 13:28:23
NULIAsi prožíváš12:3923.6.2010 12:39:01

Počet příspěvků: 15, poslední 1.7.2010 23:58:05 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,56 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.