Tyrkysový poklad

pondělí 5. červenec 2010 21:36

Nevím, jak kdo z vás prožívá zákonodárci nám darované (a chudáky zaměstnavateli zaplacené) volné dny. Svatý Petr v dobrém rozmaru štědře povolil uzdu slunečním paprskům a nám teplomilným věnoval opravdové letní počasí. A abych těch radostí měla co nejvíc, dcera mi svěřila na hlídání svoji Arinku.  Kdo hádá, že mám vnučku rómské národnosti, je vedle jak ta jedle.

Arinka je psí šlechtična, dokonce světačka s módním tetováním v jednom jezevčíkovském uchu. Je možná trochu namyšlená, protože ho často dává na odiv boltcem frajersky ohrnutým navrch hlavy. Jak jsem měla možnost zjistit, aristokratické móresy ji opouštějí v momentě, kdy její tlapky vymění dlažbu velkoměsta (rozuměj Plzně, nyní Zlína) a ucítí měkkou půdu pod nohama. Byl by hřích zůstat v tom letním teplíčku doma, a tak jsem sbalila batůžek s čerstvě nasmaženými řízky, knížkou a ručníkem a vyrazily jsme na dobrodružnou cestu za tyrkysovým pokladem. Nejednalo se o zakopanou truhlici plnou šperků, ale o zatopený lom u jedné vesnice v sousedním okrese. Zatím jsem o něm jen slyšela a v „mapách.cz“ jej i z ptačí perspektivy spatřila.

les.JPG

Vyjely jsme hned zrána, poradily si s uzavírkou, která nás donutila poznat pár vísek, do kterých jsem doposud neměla tu čest zavítat. Po několika nevydařených pokusech jsme kolem hřbitovní zdi dojely k travnatému plácku dozajista zvalchovanému koly aut odstavených tu v předchozích dnech jen tak na kraji pole. Na houbaře to nevypadalo a tak jsem bystře vydedukovala, že toto bude onen výchozí bod našeho putování. Arinka vystřelila, až se jí za krátkýma nožkama prášilo. Já za ní postupovala uvážlivě, neb jsem se stala stopařkou. Ne že bych se snažila na lesní a posléze polní cestě chytit stopa, já četla otisky bot v prachu, abych se ujišťovala, že stále ještě jdeme správným směrem.

V lese se nejdříve ze zálohy vyřítily desítky komárů a pak se objevilo další zatím prázdné improvizované polní parkoviště a na kraji lesa zrezivělá závora. Za ní cedule informující o zákazu vstupu a koupání. Okamžitě jsem sklopila zrak směrem k pěšině a Arinka ze své jezevčí perspektivy na výstrahu ani nedohlédla. Pár desítek metrů a před námi se opravdu objevilo tyrkysové jezírko. Jeho geometrický tvar dává tušit, že nejde o dílo matky přírody, ale naštěstí žádný opuštěný zrezivělý stroj nepřipomíná zašlou slávu lomu. Mou mysl ovládly romantické představy. Nejdřív jsem jako v omámení a s pocity prvních osadníků obcházela po vápenném břehu, nahlížela do malých jezírek plných žab a samozřejmě fotila. A najednou si začala všímat pozůstatků civilizace. Nikoliv té vzdálené dávno minulé, ale včerejší a předvčerejší...

skok.JPG

Mezi vrbičkami sem tam pohozená PET láhev, mikrotenový sáček, krabička od cigaret. Ještě chvíli jsem si podržela iluzi o zapomenutém rajském koutku, ale to už Arinku přepadla touha konečně smočit kožich. Jednoduše s rozběhem skočila placáka. Tak se u nás říká nepovedené šipce. Z vody mi přinesla větev.

plavec.JPG

A pak až do večera, kdy už dávno kolem nás hlučela spousta pěších i cyklistů, kteří toto místo navštěvují pravidelně,

lehatko.JPG

musela jsem házet klacky, aby to hyperaktivní stvoření na krátkých nožkách mohlo donekonečna a stále dokola skákat, nořit se, plavat a strkat mi pod nos mokrý klacek. Předtím se samozřejmě pořádně po psím způsobu nad mou knížkou vždycky otřepala. Na čtení nemohlo být ani pomyšlení a tak jsem hledala únik na azurové obloze.

letadla.JPG

Křižovala ji letadla, až jsem se bála, že se mi musí přímo nad hlavou srazit. Představovala jsem si, kdo v nich asi sedí a kam má namířeno. Třeba doletí až na nějaký opravdu zapomenutý kout na kraji světa, kde lidé nepokřikují a neháží kolem sebe odpadky. Voda je tam azurová a tyrkysová a božský, božský klid... Ale to už jsem asi usnula, takové místo na naší planetě snad ani není...

Svatava Nováčková

Poslední články autora

ZetkaKouzelná příroda19:116.7.2010 19:11:09
NULIProžilas pěkný den,18:596.7.2010 18:59:17
SvatavaDíky Lukáši16:106.7.2010 16:10:19
Lukas"Volání divočiny"13:066.7.2010 13:06:07
zuzanazajicovaSvatavo,08:286.7.2010 8:28:23
SvatavaDěkuji pane Kobylko23:005.7.2010 23:00:48
Josef KobylkaMoc hezky napsáno. Jenom mmě mrzí, že22:325.7.2010 22:32:13
SvatavaZuzano, víš jak je mi líto,21:495.7.2010 21:49:17
zuzanazajicovamoc pěkné....21:425.7.2010 21:42:24

Počet příspěvků: 9, poslední 6.7.2010 19:11:09 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,56 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.