Dovolená na pokračování

úterý 6. červenec 2010 16:47

Letos, stejně jako vloni, na žádnou dovolenou nepojedu a tak se alespoň probírám fotografiemi z těch minulých. V paměti mně nezůstaly jen obrázky nádherných míst, ale i lidé a nezapomenutelné historky. Jak už to mám ve zvyku, půjdu na to hodně zeširoka...

Moje oči a ruce před pár lety začaly zcela bez postranních úmyslů vyhledávat romány ze starého Egypta. Hltala jsem je, nořila se do příběhů dávných faraonů a v hlavě mi poletovala nová slova jako: sítina, ranní bríza, vádí, lazurit, scarab, syn světla, Chetité, dech Núbie, perla Nilu, katarakt... Jak se přečtené a v mých představách přehrávané knížky začínaly měřit na běžné metry, čím dál víc jsem si přála se na ta magická místa podívat, ale se stejnou úměrou ve mně rostly pochybnosti o mé připravenosti. Uvědomovala jsem si, jak málo toho, co chci na vlastní oči uvidět, teoreticky znám. Cítila jsem, že ještě nenastal onen okamžik, abych se mohla s plnou odpovědností i fyzicky přenést do Sakkáry, Karnaku a Luxoru, stanout v Údolí králů.

knihy.jpg

Žila jsem si se svými knihami a pochybnostmi až do okamžiku, kdy jsem se s nimi svěřila cestovateli z největších - panu Miroslavu Zikmundovi. On to byl, kdo mi poradil, jak nejlépe si beze zbytku splnit svůj egyptský sen. Poslechla jsem a rok po jeho cestě jsem uskutečnila tu svou. Samozřejmě se stejnou cestovkou a programem. Nepřestávejte číst, nebudu vás unavovat chválou bufetových stolů čtyřhvězdičkového hotelového komplexu někde v Hurghadě, ani popisováním života domorodců pozorovaného od bazénu z paluby luxusního nilského plavidla.

Jela jsem jako singl, takže hned před prvním noclehem v centru Káhiry mi byla přidělena spolunocležnice. Byla to dáma ze skupiny nejstarší a můj první odhad tipoval, že se zřejmě jedná o nějakou hraběnku. Malinko škodolibě jsem si připomněla plánovaný program našeho putování a barvité vyprávění pana Zikmunda. Ze všeho nejmíň jsem si přála vláčet se šestnáct dnů zemí faraonů s ufňukanou postarší osobou! Osud mi byl nebývale nakloněn a jako dárek k mým kulatým narozeninám jsem kromě splněného egyptského snu dostala i úžasnou cestovatelku a přítelkyni Helenku.

hrbitov.jpg

Ve dvou jsme hravě zvládly pro mě do té doby nepředstavitelnou špínu káhirské noclehárny (hotelem to místo odmítám nazývat!), tři dny jsme pěšky i za pomoci metra poznávaly všemožná zákoutí tohoto velkoměsta. Spolu s ostatními jsme byly v Koptské čtvrti, prošly „Městem mrtvých“, kde lidé žijí v hrobkách, s respektem jsme procházely růžovou budovou káhirského muzea. Zdaleka ne každý turista přistupuje s tak posvátnou úctou a slzou v oku k Tutanchamonově pohřební masce a jeho pokladům, jako jsem zde stanula já. Z paměti mi vytanul příběh lorda Carnarvona a samozřejmě Howarda Cartera, objevitele hrobky.

Tutanchamon.jpg

Vězte, že Gízu ani Sakkáru jsme nevynechali, pyramidy i sfingu jsem si vyfotila, ale historka hodná zaznamenání se mi tady nepřihodila. Tato místa splnila má očekávání, ale fotografie si najdete kdekoliv jinde na internetu.

Nočním vlakem jsme přejeli do Asuánu. Konečně hotel s ručníky, toaletním papírem a prostěradly! Na mých poznávacích dovolených shledávám dobrodružnou právě tu malou horskou dráhu mezi špínou včerejšího dne a luxusem čisté postele dnešní, fyzickou námahou a lenošením, barvami svěží přírody jednoho místa a fádností vyprahlé krajiny po ujetí dalších kilometrů, zelení hor či nížin a okrem kamenité půdy.

Asuan.jpg

Loďkou jsme se z města dostali na druhý břeh, vyšplhali k hrobkám velmožů a cestou po vodě z núbijské vesnice Helenka téměř v tranzu vykřikla. Dívala se nahoru na červenobílou budovu, která ji tak fascinovala. Proplouvali jsme kolem slavného hotelu Old Cataract. Helenka je dáma každým coulem a ve výčtu jí navštívených světově proslulých ubytovacích zařízení taková stavba nemůže chybět. Utahané a s nohama špinavýma od písku a prachu jsme došly do našeho střídmě zařízeného hotýlku. Ale Helenka neměla stání a jí vrozená zvídavost ji hnala ven. Přece ji v tom nenechám samu! Otočila jsem se na špinavé patě a vyrazila do podvečerního Asuánu za ní. Neomylně jsme nabraly směr a brzy stanuly u brány zahrady, která Old Cataract obklopovala. I méně významná místa jsou v Egyptě střežena po zuby ozbrojenými muži. Strážce zahradní brány nám zatarasil cestu a ptal se na účel naší návštěvy. Helenka pohotově lámanou angličtinou blufovala o schůzce s jakýmsi přítelem, na jehož jméno a číslo pokoje si právě nedokázala rozpomenout. Zřízenec zůstal tak překvapen neprofesionální výmluvou dvou špinavých bělošek, z nichž jedna měla vlasy jako vylíhnuté kuře a druhá jakoby jí hlava chytla rezavým plamenem, že se nechal odstrčit a my zmizely v zákoutích temné zahrady. Doufala jsem, že si Helenka vystačí s návštěvou toalet, kam za námi žádný zřízenec nepronikne, ale to jsem ji ještě špatně znala! Přes vysoké koberce, po nichž za nevtíravého preludování klavíristy korzovaly večerně oděné dvojice, jsme se proplížily na terasy nad Nilem. Tak tady se procházela a snad i psala slavná Agatha Christie!

cataract.jpg

Podařilo se mi Helenku dostat opět na chodník vedoucí k zadní bráně, vylovit v kapse bakšiš a vrazit jej do ruky překvapeného strážce.

Já usínala unavená a s hlavou plnou myšlenek na naše možné zatčení, Helenka zatím sdělovala svému milému deníčku zážitky spojené s atmosférou hotelu, ve kterém přespávají světové celebrity a jehož koberce poskvrnily naše turistické sandály...

 Simbel.jpg

Na krku mi od rána do večera visel můj první digitální foťák a já s nadšením plnila jeho paměťové karty. Nevím, jaká „posvátná“ místa kdo máte ve svých touhách. Pro mě tehdy byly vrcholem dobrodružství výpravy do núbijské pouště. Představa zdolání Abú Simbelu byla pro mě co pro jiného výstup na Kilimandžáro. Po jízdě v koloně autobusů jsem v dopoledním slunci spatřila vysněný chrám, vyfotila „tuctový“ snímek čtyř dvacetimetrových soch Ramesse II., jaký najdete v každém průvodci a... došly mi baterie. S novým foťákem jsem samozřejmě vezla i jednu novou sadu. Avšak ouha, co při nákupu netuší tuctová blondýna? Nabíjecí baterie po rozbalení nejsou nabité! Druhý chrám zůstal nezachycen, stejně tak na zpáteční cestě navštívený ostrov Philae. Určitě o to víc jsem se mohla věnovat samotným památkám.

feluka.jpg

Po úmorném dni a klidné noci nás čekalo svěží ráno a v přístavu malá feluka. Bágly jsme nacpali do asi 30 cm vysokého podpalubí, sandály vhodili do kbelíku a jen s příručními batůžky zaujali polohu vleže na matracích, které pokrývaly celou palubu. Bylo nás dvanáct a každý měl právě jeden polštářek a tolik místa, aby se mohl pohodlně uvelebit, odpočívat a pozorovat cvrkot na zelených březích Nilu. Posádka feluky byla dvoučlenná. Jeden muž se věnoval plachtám a kormidlu a tak s námi pomalu celý den šněroval po proudu řeky. Druhý připravoval polední a posléze večerní krmi. Přesně tak, jak mi to vylíčil pan Zikmund, který prý své spoluúčastníky zájezdu nejprve řádně vystrašil možností dostat do těla příšerky zvané bilharzie, pokud někdo z nich jen smočí prstík ve vodách Nilu, aby pak přihlížel, kterak v nich Egypťan máchá z loďky zeleninu, prkénko na její krájení i kusy kuřete, umývá v nich naše nádobí, aby na ně mohl servírovat příští jídlo. Kde bral vodu na vaření, jsem radši nezjišťovala. Plavba felukou je nesmírně klidná, tichá a romantická. A to až do večera, kdy přirazíte k travnatému břehu a zoufale začnete shánět nějaký keřík, za který je možné nepozorovaně přidřepnout. Když jej naleznete, vynoří se odkudsi hejna dětí a s pokřikem si vás běží prohlížet.

jidlo.jpg

Černí majitelé feluky zatím natáhli po obvodu loďky plátno a na zem rozložili spoustu mističek s večeří. Z PETky vyrobili svícen, abychom viděli co polykáme.

Noc na feluce byla příjemná, komáři moc neštípali, nad ránem mě vzbudilo mírné pohupování. Měla jsem stejnou myšlenku, jako jeden z účastníků zájezdu přede mnou. Zajdu tak brzy, dokud ostatní ještě spí, za keřík na břeh. Moje překvapení bylo převeliké. Volně jsme pluli po Nilu, neboť naše feluka se v noci utrhla i s kolíkem, ke kterému byla ukotvena. Kolega vzbudil ty dva Egypťany, ale těm už přišlo praktičtější nechat loď plynout směrem ke Kom Ombu. Čekala nás tedy ranní hygiena mezi balvany na druhém břehu níž po proudu a co by kamenem dohodil od proslulého chrámu...

ptacek.jpg

Příští dva dny a dvě noci budeme trávit v Luxoru, ale to nechám na nový článek.

Svatava Nováčková

Mirek T.Milá Svatavěnko12:267.7.2010 12:26:05
jan kouřilChvála učednici11:167.7.2010 11:16:11
zuzanazajicovato je přesně ono!08:217.7.2010 8:21:52
Jarka JarvisSvatavo,01:317.7.2010 1:31:11
Lída V.Paní Svatavo,20:396.7.2010 20:39:10
NULINemohu nic víc,20:226.7.2010 20:22:37
SvatavaChybička se vloudí18:156.7.2010 18:15:10
Josef KobylkaOmlouvám se, že jsem po sobě nečetl17:516.7.2010 17:51:36
Josef KobylkaOpět výborné paní Svatavo. Děkuji.17:486.7.2010 17:48:36
SvatavaPaní Milado,17:056.7.2010 17:05:27
MiladaPani Svatavo, kraaasa17:006.7.2010 17:00:19

Počet příspěvků: 11, poslední 7.7.2010 12:26:05 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.