Moje první safari

sobota 10. červenec 2010 20:55

Vydat se na safari, znamená vydat se na cestu.  Chci vám v novém seriálu přiblížit, jak se to stane, že středoevropanka nechá kus svého srdce natrvalo na černém kontinentu. Možná vás zklamu, protože to nebude nic pikantního, nezaláskovala jsem se do švarného masaje. Egypt, byť na tom kontinentu leží, není pro mě Afrika. K ní mě nepřivedly předem nastudované metry knih (do těch jsem se ponořila až po návratu), ale nová přítelkyně, která si nutně potřebovala procestovat další z mála "bílých" míst na její mapě světa. A tak jsem se vydala od Kapského města na jihu JAR, přes Lesotho, Swazijsko, Mozambik až k Viktoriiným vodopádům na hranicích Zimbabwe se Zambií.

kniha.JPG

1.den (24. 3. 2005)

Den odjezdu by se mohl pyšnit titulem „Vítězství (pracujícího lidu) Moravy nad Prahou“.

Je to poprvé a zřejmě i naposled, co velká africká expedice nezačíná v matičce naší stověžaté, tudíž všichni zúčastnění Pražané i ostatní lid český poznají, jaké je to dopravovat se celé hodiny se zavazadly na letiště. Na místo srazu v Brně před cestovkou přibíhám s obřím báglem na zádech jako poslední účastnice zájezdu. Však mi už Helenka volala, že já jediná chybím.

Šok. Rozhlížím se po parkovišti, autobus žádný. Bodejť by tam byl, když jsme jen 4 (slovy čtyři). Tím pádem pomsta všem pražským rovná se pomstě spáchané na Helence, z jejíž strastiplné cesty vlakem jsem neměla pražádnou radost. Dodávka nás odváží na letiště do Vídně. Mimo už zmíněné Helenky (71) s námi poletí Lenka (30) a Vašek (43). Lenka nás sleduje s nedůvěrou. Co taky může čekat od dovolené strávené po boku dvou starých bab a jednoho flanelového (evidentně pro perspektivní partnerský vztah nepoužitelného) Vaška? Oba se, jako já minule, přihlásili jako singl a museli respektovat, že takový druh zájezdu jednolůžková ubytování neposkytuje.

mapa.JPG

Rakušáci nás po cestě do Frankfurtu nechali o hladu. To si budeme pamatovat. Jelikož to jinak nepůjde, společně přestoupíme do letadla směr Johanesburg. Noční let, na který jsme vyfasovali skládací kartáčky na zuby, teplé ponožky a pásky přes oči je pro mě stejně úmorný jako cesta zájezdovým autobusem. Dívat se na filmy v angličtině mě nebaví (taky koho, kdo v tom jazyce umí maximálně pozdravit a poděkovat, by to bavilo). Mezi útržkovitým spánkem sleduji na monitoru technické a geografické údaje o právě probíhajícím letu. Je to nekonečné.

letadlo.jpg

2.den (25. 3. 2005)

Ráno nám krásný černoch v bílých ukavičkách pinzetou podává teplé mokré ubrousky a než se nadějeme, dosedáme na jihoafrickou půdu.

V Johanesburgu je třeba vyzvednout zavazadla a přemístit se z mezinárodního letiště na domestic. Se zájmem sledujeme zřízence se psem cvičeným na vyhledávání drog. Vzápětí jsme pochopili náš omyl. Pes byl sice vycvičen, ale hledal něco úplně jiného! Vrhnul se na náš vozík, na kterém Vaškův batoh  ukrýval masné zásoby na „západní“ okruh, jež měl hoch po skončení naší dovolené ještě absolvovat s další skupinou. Já, stejně jako Helenka, u sebe neměla ani chleba s máslem, natož štangle salámů, šrůtek špeku, paštiky aj. Lenka své salámy úspěšně pronesla na zádech, kam pejsek nedočichl. Vaškovy zabavené zásoby putovaly na střechu psí boudy uprostřed letištní haly. Jaký byl jejich další osud nám nebylo známo, mohli jsme se pouze domnívat, že skončily v psím žaludku (příp. i páníčkově a při dobrém úlovku se možná pomělo i široké příbuzenstvo).

Ujal se nás, bezradných a na obřím letišti naprosto dezorientovaných Evropanů, „černý anděl“ v modrých montérkách, který za neustálého milého povídání s námi absolvoval několikakilometrovou cestu přes patrová parkoviště na vnitrostátní letiště. Těžko říct, o kolik kratší by bývala byla cesta standardní, bez rafinovaných „zkratek“. Nicméně vtiskla jsem mu, k oboustranné spokojenosti, do hrsti jeden dolar. To byla moje první humanitární pomoc africkému lidu...

vonava.JPG

V Kapském městě nás čekala průvodkyně Kateřina a „naším“ autem zn. TOYOTA (nic jiného v Africe ani nejezdí) nás po levé straně vozovky odvezla k hotelu s honosným názvem Hollyday. Na pokoji dvě téměř letiště a jeden prašťák. Po zkonstatování, že z nás tří žen  jsem já ta nejkratší, byla mně přidělena přistýlka (aby Lenka nemusela, když to není bezpodmínečně nutné, nocovat s Vaškem). Nereptala jsem, neb jsem zvyklá vycházet vstříc požadavkům svých voličů a co kdyby na safari bylo třeba rozdělit nějaké ty funkce? Role dobráka mi slušela.

Okamžitě jsme se vydali na prohlídku města – domečky v barvách odvážných velikonočních vajec ve čtvrti BO-KAAP,

bokaap.jpg

zahrady s veverkami a černoušky pohozenými volně po měkkoučkých trávnících,

cervene.JPG

snad z každého místa viditelná Stolová hora.

mraky.JPG

S vděčností jsme přijali návrh Katky na večeři v předzahrádce její oblíbené restaurace. Kapskou kuchyni reprezentovalo vegetariánské kari, ze kterého já jsem měla nesmírnou radost a Lenka popálenou pusu. Pivo výtečné!

Ještě večerní procházka po nábřeží Atlantiku a pak první noc pod Jižním křížem.

Svatava Nováčková

Poslední články autora

josef hejnaČtu tě rád08:4912.7.2010 8:49:30
NULIPane Varguliči,21:0611.7.2010 21:06:16
RudolfPěkné18:3311.7.2010 18:33:17
SvatavaPane Varguliči,13:4711.7.2010 13:47:21
janvarguličJsem asi..13:3811.7.2010 13:38:43
SvatavaPrašťák je u nás13:1511.7.2010 13:15:20
Mirek T.Poutavé čtení, Svatavo,10:5411.7.2010 10:54:10

Počet příspěvků: 7, poslední 12.7.2010 8:49:30 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,57 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.