Když na lyže, tak do Lesotha

čtvrtek 15. červenec 2010 07:00

9. den (1. 4.2005) Ráno jsem opět jako první vzhůru a jdu do koupelny naporcovat ten ananas, který jsem si ke snídani koupila u silnice po cestě do Umtata. Na dvoudenní výlet měníme auto. Bágly nakládáme do terénní Toyoty a řidič se diví, kolik těch zavazadel máme. Jó, nejsme žádní masňáci a všecičko přetahujeme denně sebou. Zřejmě dosud poznal pouze turisty, jejichž luxusní kufry s bezpečnostními zámky jsou uloženy na dně hotelových skříní a jejich obsah visí spořádaně a puk na puk na ramíncích tamtéž (pokud ho právě nemají v práci hotelové prádelny a žehlírny...).

Já sedím vzadu zaskládaná batohy, přede mnou Helenka, Lenka a Vašek. Bartolomeo a George, kteří doposud měli svá těžce vydobytá místa vždy Helence na očích (a určitě i tak, aby dobře viděli na cestu) jsou někde zapakovaní a nikdo z nich tří si v této kritické situaci nedovoluje protestovat. Katka vepředu s řidičem.

draci1.jpg

Celou hodinu jedeme neuvěřitelnou cestou k celnici. Tady se potkáváme s prvními domorodci, kteří jezdí za prací do JAR.

hranice1.jpg

/Toto auto vypadalo jako nové a jeho řidič hrdě zapózoval/

Kdo znáte fotky Masajů v pantoflích z pneumatik, v tento moment na ně zapomeňte. Lesothané mají na nohou gumové holínky, přes sebe deky a na hlavě pletené čepice. Kolik se jich nacpe do prastarých a téměř rozpadlých aut typu dvanáctsettrojky, to se opravdu nedá spočítat.

vdece.jpgtrava.jpg

Na hranici, tj.u závory, čekali tuším na úder osmé.

I my jsme vyřídili formality a máme před sebou hodinovou jízdu průsmykem Sani Pass na náhorní plošinu -království Lesotho.

draci2.jpg

Výhledy jsou tak nádherné, že bych nejraději napsala, že srdce moje plesá. Ono ale bylo tím skákáním džípu po kamení omotáno lanem z tenkého střeva, jedna plíce kusem střeva tlustého, žaludek si vyměnil místo s ledvinou, no nevěřila bych, že po něčem takovém dokáže auto projet. Přejížděli jsme obrovské balvany, protože kličkovat mezi nimi nebylo možné. 

draci3.jpg

I přes to, že jsem musela držet ty bágly, co mi padaly na hlavu a na klín, ztroufla jsem si vytáhnout foťák a opatrně, abych toho chudáka nerozmlátila o strop, pořídila jsem pár použitelných snímků Dračích hor v pozadí. Kolem je všude spousta protheí velikosti stromů, ale nekvetou.

 zokna.jpg

/Pohled z okna džípu - sem tam přes cestu tekl potok/

draci4.jpg

/Ještě pořád jedeme, ale silnice už je mnohem sjízdnější/

sanicedule.jpg

Přijíždíme k nejvýše položené hospůdce v Africe, která je ve výšce 2873 m nad mořem. Řidič se s džípem vrací domů. Takový vítr jsem v životě nezažila. Plánovali jsme pěší výlet na Sani Top (2895m/n.m.), ale netroufáme si.

puvodce.jpg

S průvodcem domlouváme alespoň pochod na Sani Pik. Svítí slunko, přesto to já a Lenka po chvíli chůze do kopce vzdáváme. Neudýcháme to. O generaci, resp. o dvě starší Helenka samozřejmě došla šťastně až k cíli... Trošku se teď stydím, ale lhát tu nebudu.

louka.jpg

Vracíme se a v příšerném větru a za mrholení se „procházíme“ na samém okraji náhorní planiny.

nahore.jpg

Našlapuji opatrně, na celé té obrovské ploše jakoby nebeský zahradník vytvořil miniaturní arboreta.

zahr1.jpg

zahr3.jpg

 

zahr2.jpg

 

Pod námi sluníčko v tom mrholení namalovalo duhu.

duha.jpg

/Ten had vpravo je příjezdová cesta. Myslím, že převýšení z místa našeho minulého noclehu je 1000m/

Musíme se držet za ruce, protože máme vážné obavy, že některou z nás (vím přesně, že mě) ten vítr smete dolů.

nahore1.jpg

Jo mít tak křídla a umět plachtit nad tou krásou Dračích hor, to bych s rozběhem skočila do větru.

Vyčerpané chůzí proti větru se vracíme do hospůdky.

pub.jpg

Dáváme si výborné kafe, píšeme pohlednice (já i panu Miroslavu Zikmundovi). Pak bereme naše zbytky chleba a 2 jablka a jdeme na návštěvu do vesničky.

domky.jpg

Jsme pozvány dovnitř do jedné z chýší. Ta bída se nehodí ani fotit, styděla bych se. Kamenná kruhová stavba bez oken, jedna uzoučká postel, uprostřed ohniště a jakási lavečka z prkna. Je smutný pohled na tak tvrdý život zdejších pastevců. Uvědomila jsem si, že to byla ironie, ta dvě jablka. Vždyť paní, která nás pozvala domů, byť možná ještě ne moc stará, neměla téměř žádné zuby a struhadlo, to už vůbec ne. Třeba je pak s někým vyměnila za něco užitečnějšího.

zahr5.jpg

Děti jsme ve vesničce neviděli žádné. Napadlo mě, že jsou možná v nějaké internátní škole.

lyze.jpg

/Lyžárna na Sani Passu - v letošních červencových dnech se průsmykem pro množství sněhu nahoru nedostanete - četla jsem, že cestovka musela změnit program/

V hospodě nám připravili večeři. Na noc na sebe oblékám všechno, co v báglu najdu, taková je tam zima. Spíme ve vedlejším domku v jediné veliké místnosti plné patrových železných vrzajících postelí. Už jsme tak sehraný kolektiv, že se v noci snažíme synchronizovat otáčení. Pohne-li se jeden, vzbudí se ostatní a tak honem provedou taky obrátku, aby za chvíli nerušili. Nějaké hnízdění se a převalování nepřipadá v úvahu.

Svatava Nováčková

Poslední články autora

zuzanazajicovažasnu...11:0818.7.2010 11:08:27
ViktorVám pane JAP 209:0018.7.2010 9:00:58
ViktorVám pane JAP 108:5818.7.2010 8:58:20
JAPDalší postavička do panoptika.08:0018.7.2010 8:00:19
ViktorPravda, pravda – pravda pravdoucí 200:3118.7.2010 0:31:02
ViktorPravda, pravda – pravda pravdoucí 100:2918.7.2010 0:29:27
Jirka B.Ano, je to normální,paní Lído V.13:4217.7.2010 13:42:23
Lída V.Ale Jirko B.,13:2517.7.2010 13:25:57
Mirek T.Milá Svatavo,11:5117.7.2010 11:51:01
SvatavaCo mi dalo právo...00:1117.7.2010 0:11:09
Jirka B.Co jsem chtěl napsat,jsem napsal.08:3416.7.2010 8:34:14
SvatavaSamozřejmě budu ráda,07:5716.7.2010 7:57:23
Jan za chrta dánOpět jsem přišel asi pozdě07:3016.7.2010 7:30:58
SvatavaMinulý příspěvěk byl00:3716.7.2010 0:37:24

Počet příspěvků: 40, poslední 18.7.2010 14:44:17 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,53 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.