Hřála jsem si hada na prsou

pondělí 19. červenec 2010 01:00

11. den ( 3. 4. 2005) Tak to si nechám líbit! Včera se nás pan majitel zeptal, jestli budeme chtít i snídani. Zajiskřily nám oči, protože když sebou v batůžku pořád taháte nějaké, většinou hodně pomačkané a rozdrobené, pečivo a „něco“ k tomu, moc fantazie nemáte. Většinou to „něco“ bylo v mém případě kus tvrdého sýra, protože nehrozilo, že se mi v zavazadle rozpatlá, nebo se mi zazelená.

chrt.jpg

Pan domácí nezklamal, navíc nám k snídani pouští klavírní koncert (nepovím vám jaký to byl, kromě Čajkovského b moll, žádný nepoznám). A společnost nám dělá sečtělý „afghánec“, jehož hlava ční nad stolní desku. Den začal náramně, i když prádlo opravdu neuschlo.

domek.jpg

Teprve teď, za světla, zjišťujeme, v jak krásném domku jsme přenocovali. Pěšky se jdeme projít do města.

WC.jpg

Je ještě brzy a ulice jsou poměrně prázdné a tak se mi dobře fotí červené koloniální stavby. Taky potkáváme muže s brejličkami, holí a bederní rouškou. budova1.jpg

ghandi.jpg

Je to sám Mahátma Gándhí, který zde žil a bojoval za práva Indů.

zulu1.jpg

Protože jsme ranní ptáčata, už v 9 hod. jsme zpět a odjíždíme na představení Zulu do údolí „Valey of 1000 hill“. Nejdříve si prohlédneme skanzen plný chýší a poslechneme výklad. Fotografie s náčelníkem a jeho rodinou je sice efektní, ale na můj vkus je to přílišná komerce, zvlášť po minulých dnech strávených v přírodě.

zulu2.jpg

Ale samotné představení je úžasné. Zulu jsou bojovníci a je to znát. Nohy vyhazují vysoko, narozdíl od kankánových tanečnic dupou bosýma patama do udusané hlíny a z výskoků dopadají tvrdě na zadek, aby okamžitě vyskočili zpět na nohy.

zeny.jpg

Země duní a zpěv žen, jejichž oblečení napovídá, která z nich je svobodná a která vdaná (stejně, jak je tomu u našich krojů) na mém těle vyvolal husí kůži. Za zády tanečníků se rozprostírá Údolí tisíce vrcholků.

pahorky.jpg

Prohlížíme si i krokodýlí farmu, zvláště ty prastaré a určitě hodně nebezpečné kousky!

krokod2.jpg

cedule.jpg

Nabízejí mi pochovat si třicetikilovou krajtu, ale tu moje tělesná schránka neudrží, Lenka mi s ní musí pomoct.

Pak kupujeme Helence dárek, má dnes narozeniny. Líbil se jí plyšový buvol... Když jí všichni blahopřejeme, má slzy v očích. Dává mu jméno Henry (Morton stanley) a my víme, že nám do auta přibyl další pasažér.

Odjíždíme do Durbanu (čti Dérben). Procházíme si město, obědváme v indické jídelně. Vlastně celé město je víc indické, než africké. Jídlo je velice ostré a chutné.

tasky.jpg

Zároveň přes okno pozoruji davy lidí na ulici, hlavně ty tašky a rozličné balíky a předměty na jejich hlavách. Nakupujeme a já s Vaškem si jdeme alespoň smočit nohy do oceánu. Jsou veliké vlny, koupe se jen pár odvážlivců.

durban.jpg

/Toto je to poslední, co bych toužila na jihu Afriky vidět/

V 17hod. odjíždíme do Santa Lucia.

lucia.jpg

Ubytování v badpeckers na první pohled nevypadá špatně, ale uvnitř našeho bungalovu je to nepěkné. Nevadí, jedna noc se vydrží. Donesly jsme si dovnitř sušák na prádlo a opět se snažíme dát dopořádku převážené mokré oblečení, hlavně však zatuchlé boty.

hostina.jpg

Katka má lepší bydlení, proto jdeme na její terásku slavit Helenčiny narozeniny. Víno pijme z plechových hrníčků opletených korálky. V Durbanu jsme si je nakoupili jako dárky domů. Je to moc příjemný večer a pro Helenku asi jedny z nejkrásnějších narozenin.

12.den (4. 4.2005)

Jako vždy vstávám první, na zahradě ještě nikdo není, jen malá zvířátka. Nevím, co jsou zač a než se Katka vzbudila, už byla tatam. Hned v sedm hodin jdeme s Lenkou na internet. Je to poprvé od odletu. Pak už všichni odcházíme na loď.

hroch1.jpg

S námi jsou na lodi mimo jiné dvě rodiny s celkem sedmi malými dětmi, kterým je naprosto jedno, co se děje vůkol, že ve vodě je spousta hrochů, u břehů krokodýli a vodní ptáci.

maly.jpg

/Hroší mimino je růžové.../

krok.jpg

Po návratu vyrážíme dál na cesty. Stavíme u silnice a na tržišti nakupujeme ovoce. Pyramidy z ananasů, manga a avokáda jsou vyskládány v lavórech a stejně tak i oceněny. Vedle spousty banánů a různé druhy ořechů. Zaplatíte za „pyramidu“, odnesete a vyskládáte do auta a lavór vrátíze zpět.

trh.jpg

Samozřejmě se tu nabízejí rukodělné výrobky ze dřeva. Dalších několik dnů budu snídat ananasy a manga.

boty.jpg

Zastavujeme v Pongola, ve sparu nakupujeme potraviny. Všude obrovské davy, nemají tu žádné nákupní vozíky, všechno musíme držet v rukách v košíku. Zdá se, že se k pokladně ani nedostaneme. Připadáme si neviditelní. Byť jsme v tom davu jediní běloši, nikdo si nás neprohlíží a cítíme se naprosto přirozeně.

vesnice.jpg

Překrásnou krajinou pokračujeme do Mbabana. Ubytováváme se asi 10 km dál, ale než se stačíme zabydlet, zhasla nám světla. Romanticky (a špatně umytí) uléháme při svíčkách.

P.S. Pokusila jsem se zvětšit, resp. méně zmenšit fotografie. Snad se to povedlo.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak