Velká pětka a jedno velké zvíře navíc

středa 21. červenec 2010 08:05

15. den (7. 4. 2005) Dnes vstáváme už ve 4,45 hod. (já teda bez problémů, i když v noci příšerně štípali komáři a musela jsem se potmě mazat a sprayovat). Snídám banán a na 6 hod. odjíždíme do Kruger parku. Je to jen pár minut jízdy. Po zkušenosti v Addo si nedělám moc velké iluze o kdovíjakých foto úlovcích. Navíc počasí je pošmourné...

Projíždíme bránou, za ní potok (či říčka je to?) a v něm stojí slon! Veliký jak almara a konající ranní hygienu. No, možná si nečistil kly, ale v tom případě určitě zapíjel snídani. Měla jsem z něho takový šok, že hned jak jsem zmáčkla spoušť foťáku, vyťukala jsem do mobilu krátkou zprávu: „Slon!“. Nevím, kudy ta písmenka tak rychle běžela, ale vzápětí mi z ČR příšla odpověď: „Střílej!“

sloni.jpg

Sem tam prší, ale potkáváme spoustu žiraf (některé jsou dvouhlavé),

dvouhlava.jpg

zeber, taky nosorožce,

hrosi.jpg

hrochy a krokodýly. Poslední dva druhy nepotkáváme, za těmi musíme dojet k vodě. Dokonce nám přes cestu přešel leopard a hyena. Impal (já vím, že jsou až kýčovité),

impaly.jpg

kudu (to jsou ti proužkovaní, ale do zeber mají daleko),

kudu.jpg

vodušek s bílou prdelkou

voduska.jpg

a paviánů

opice.jpg

jsou tu stovky. Paviání maminka nosí v náručí mrtvé mládě. Nakonec ho nechává ležet u silnice a jde za potravou. Přijíždíme k několika stojícím autům a vidíme, že jejich osádky cosi pozorují. Už to rozeznáváme taky. Je to lev, ale je dost daleko. Dívám se dalekohledem a snažím se poznat, co to má vedle sebe. Po chvíli se zvedne, spáří se se svou družkou a hned zalehne k odpočinku. Po každých deseti minutách akci zopakuje. Sichr je sichr.

nastenka.jpg

V poledne jsme v Skukuze. Na "odpočivadlech" nahlížíme na nástěnku, na které každý významný zvířecí druh představují špendlíky určité barvy. Lidé, kteří se při své cestě potkali např. se slony, mohou špendlík "sloní" barvy zapíchnout do místa na mapě, kde byla jimi zvířata čerstvě viděna. V ideálním případě si pak můžete vybrat a jet cíleně. Ideální případy na africké savaně neexistují a tak jsme takové pokusy vzdali a jezdili si po svém.

Dávám si horkou čokoládu a kupuji malému vnukovi safari kalhoty. Odpoledne vidíme další slony a spoustu žiraf. Krásní jsou ptáci zoborožci,

zoborozec.jpg

vidíme supy, orly a další druhy ptáků. V šest zavírají park. Při návratu sledujeme spoustu hrochů, kteří vylézají z vody, nebo ve vodě spolu zápasí. Fotit už nemůžeme, protože tady je brzy šero.

chatka.jpg

Ubytování je pěkné, čtyři k sobě přilepené dvoulůžkové rotundy s ručníky(!), lednicí a klimatizací(!). Čisté sprchy a záchody jsou sice společné, ale jen pár metrů odsud.  Před každou chatkou je rošt. Konečně máme možnost využít jediného mužského elementa naší výpravy - Vašek rozdělává oheň. Katka myslela na všechno, přivezli jsme si dřevěné uhlí, naložené maso a vuřty.

Taky popíjíme víno a strašně se smějeme. Nejvíc nás baví opět Helenka. Přála bych vám slyšet a taky vidět její povídání o tom, jak celý zájezd v roce 1966, měsíc před Maovou Kulturní revolucí, povinně musel navštívit čínskou operu. Samozřejmě se svým průvodcem jménem Van a se sluchátky na uších. Do těch jim Van hodlal tlumočit, ale nejprve se do nich zeptal, jak se česky řekne, když je pohromadě hodně hoven. Účastníci zájezdu byli na rozpacích, „srečna Herenka“, jak naši spolucestovatelku Číňan oslovoval, samozřejmě také. Až kohosi napadlo, že správný výraz, zvláště pak v kulturním stánku, je fekálie. Děj se totiž odehrával na vesnici, kde všichni pracující zemědělci očekávali příjezd předsedy stranické organizace a přitom přenášeli na takových těch vahadlech přes rameno kýble s fekáliemi. Zpívali a pobíhali sem tam (rozuměj z domovů na pole) a láli jinochovi, který se s knihou v ruce odmítal podílet na společné práci. Koneně přijela funkcionářka, již tlumočník nazýval „ta předseda“ a verbálně zpracovávala studenta. Tři hodiny čínští uvědomělí operní pěvci předváděli čínské uvědomělé zemědělce, vesnická kverulantka během toho zlomyslně vhodila do cesty slupku od banánu, na které nosiči uklouzli a fekálie rozlili po zemi. Předseda přispěchala a za zpěvů árií jala se rukama shrnovat rozprsknutý obsah kýblů a vracet jej zpět. Tím se jí nakonec podařilo zpanštělého studenta ideologicky zpracovat. Odhodil knihu, která jej přiváděla k pomýleným myšlenkám a odváděla od práce, popadl kbelík a začal běhat s fekáliemi jako jeho soudruzi spoluobčané. Korunu opeře nasadil Van, který nerozlišujíc hlásky „l“ a „r“ do sluchátek vypustil, že velký Mao Ce-tung pokládá nošení fekálií na pole za vznešené posrání! Helenka k tomu předváděla polotaneční kreace na jejích dlouhých štíhlých nohách (ne nadarmo byla kdysi primabalerínou pražské zpěvohry).

Tekly mi slzy a bolela mě žebra – samozřejmě od smíchu. Nevím, kdy naposled jsem se tak zasmála a s odstupem pěti let přemýšlím, kdy potom...

 

16. den (8. 4.2005)

Asi nemá význam zase sdělovat, že se probouzím s vstávám jako první. Následující dny použiji zkratku VJP a vy už budete vědět. Ve čtyři hodiny začalo pršet. V šest vyjíždíme na ranní safari. Po dvou hodinách se vracíme nasnídat a sbalit, abychom mohli do devíti odevzdat klíče. Moje dcera Jana má dnes narozeniny. Myslím na ni a posílám SMS.

ptacek.jpg

 

Křižujeme jižní Kruger, vidíme všechny druhy zvířat jako předchozí den. Zastavujeme v Pretorienskop, obědvám hot dog. Navečer, cestou k výjezdu z parku, potkáváme velkou smečku divokých psů.

psi1.jpg

Je to prý velmi vzácný druh. Ten hot dog v poledne s nimi nemá nic společného! Ale dnes za celý den (6-18 hod.) ani jediný slon. Sice jsme si koupili údajně sušené sloní maso, ale jsem přesvědčená, že zmizení sloní populace dne 8.4. s naším nákupem nemělo pranic společného! Zato tři nosorožci se nám pletou přímo před autem. A ti hroši, nad kterými jsme si na dřevěné terase dali odpolední kafe! Večer ještě fotíme západ slunka a v šest hodin opouštíme Kruger.

Asi 36 km dál v Graskop spíme. Zděná chatka, čisto, dvě ložnice, dvě koupelny, kuchyň a společná místnost, ve které spí na pohovce Katka. Venku rožníme kousky kuřat. Já jsem se jich ale nedočkala, protože jsem jen tak spočinula na posteli a vzbudila se až ráno (JKP samozřejmě).

Svatava Nováčková

SvatavaMirko, proto píšu14:3322.7.2010 14:33:45
NULIDostávám odkazy12:3322.7.2010 12:33:35
Lída V.To je tak úžasné,23:2521.7.2010 23:25:46
Jan za chrta dánJsem také skřivan12:4121.7.2010 12:41:13
SvatavaPánové, pro vás dva12:1221.7.2010 12:12:21
josef hejnaSvatavo,10:3721.7.2010 10:37:12
Mirek T.Já bych měl taky zkratku VJP09:3621.7.2010 9:36:34
VanekNadhera08:4721.7.2010 8:47:39

Počet příspěvků: 8, poslední 22.7.2010 14:33:45 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.