(Ne)dobrovolné odchody

neděle 13. únor 2011 07:32

Ráno co ráno, cestou necestou... Co to pletu, samozřejmě cestou I/49, jezdím do práce. A protože nasedám hned u domu a nepoužívám MHD, nemám, s kým bych se na začátku dne pozdravila. Je ale jedno místo, kde na mě zaručeně čeká postava, ke které vždy pootočím hlavu a zpoza okenního skla v duchu pokynu. A stojí tam i večer při mém návratu. Někdy se sněhovou čepicí, jindy s hlavou a ohnutými rameny omývanými deštěm.

Už je tomu téměř měsíc, co právě v okamžiku mého míjení sochy Jana Antonína Bati zprávy Radiožurnálu informovaly o útěku tuniského exprezidenta Zína Abidína bin Alího ze země. Jeho žena  Laila, přezdívaná Lady Macbeth z Kartága, stihla s sebou odvézt 1,5 tuny zlatých prutů.

Při pohledu na pokorně stojící postavu Jana Antonína mě okamžitě napadlo dát do protikladu útěky těchto dvou mužů. Okolnosti jednoho odchodu znám pouze ze současných médií, druhého z knih, osobního setkání s dcerami i širší rodinou „pana šéfa“ sestry1.jpg

/Dcery Jena a Edita dne 28. října 2005 v Presidente Prudente/

detail.jpg

a z možnosti dotýkat se jeho písemné pozůstalosti na ranči v Brazílii.

text1.jpg

text2.jpg

Jan Antonín neodcházel vyhnán vlastními lidmi, hrozilo mu zatčení gestapem. On sám odjel oficiálně na Světovou výstavu do New Yorku, jeho žena Mája a dvě nejmladší děti Jeník a Mařenka utekli zahradní brankou, když před hlavní bránou jejich domu ve dne v noci hlídkovali dva němečtí vojáci. Autem se dostali do Maďarska. Tehdy patnáctiletá dcera Edita odešla toutéž zarostlou brankou, ale sama musela nasednout na vlak a uprchnout do Budapešti.

Později se v Anglii setkali s nejstaršími, zde studujícími děvčaty Ludmilou a Janou (říká se jí Hana nebo Jena). Nemíním suplovat, co už bylo sepsáno a vřele doporučuji k přečtení "Ságu o životě a smrti Jana Antonína Bati a jeho bratra Tomáše" od Miroslava Ivanova.

Dokážu ale připojit vlastní zážitek. Vzpomínku, jak jsem v ruce držela fotografii muže v nejlepších letech, jenž po smrti Tomáše zakladatele dál povznesl firmu na jednu z největších v Evropě, kterak stojí s kartáčkem na zuby před dřevěnou boudou z obyčejných tmavých prken uprostřed kusu vymýceného brazilského pralesa, na němž se svými lidmi budoval město Bataypora.

zuby.jpg

Možná vám to přijde směšné, ale tehdy mi stouply do očí slzy při představě porcelánového umývadla s tekoucí vodou v šéfově pojízdné kanceláři – výtahu zlínského mrakodrapu. Muž, jehož konta byla zmrazena, se pral s osudem a dál dával práci Čechům, jež ho následovali i chudým indiánským domorodcům.

21a.jpg

Nevím, asi se nedozvím (a ani mě to vlastně nebude zajímat), kudy se bude ubírat život tuniského exprezidentského manželského páru. Půldruhé tuny zlata jim zajisté umožní dožít v blahobytu.

busta.jpg

Zlínský šéf nebyl do dnešních dnů zapomenut doma ve Zlíně, kam se ve svém životě nesměl vrátit, ani v novém domově, kde si lidé dodnes váží jeho i českých národních tradic.

brana.jpg

/Oslava státního svátku ČR 28.října 2005/

Jan Antonín Baťa zemřel 23. srpna 1965, v den, kdy byl slavnostně otevřen most přes řeku Paraná, jenž spojuje státy Mato Grosso a Sao Paulo a který projektovali Baťovi inženýři. Ač byl v roce 1957 navržen na Nobelovu cenu míru, umíral jako údajný kolaborant s křivdou v srdci a se slovy „Pravda vyplave na povrch, jako olej na vodu“ na rtech.

 nevinnost.jpg

Alespoň jeho potomci se dočkali satisfakce. Jan Antoním Baťa byl konečně v roce 2007 prohlášen nevinným.

 

Zájemcům neznalým podrobností doporučuji také:

Francisco Moacir Arcanjo: „Svět porozumí“

Edita Baťová de Oliviera, Nelson V. d´ Oliviera: „Dovětek“

http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/jan-antonin-bata-byl-zcela-ocisten

http://www.radio.cz/cz/rubrika/special/za-sve-kolonizacni-projekty-v-brazilii-byl-jan-a-bata-navrzen-na-nobelovu-cenu-miru

Svatava Nováčková

Poslední články autora

zuzanazajicovazajímavé a poučné08:4514.2.2011 8:45:56
Jan KouřilKe Zlínu mě vrací dvě vzpomínky.08:0614.2.2011 8:06:26
SvatavaDěkuji všem za přečtení22:2913.2.2011 22:29:15
Mirek T.Svatavěnko, moc hezky jsi to napsala,21:5613.2.2011 21:56:19
ZetkaVzpomínky a skutečnost15:4313.2.2011 15:43:56
josef hejnaPatříš k těm,15:0713.2.2011 15:07:04
Lubomír StejskalPřečteno se zájmem10:4513.2.2011 10:45:16
NULIZrovna čtu09:3713.2.2011 9:37:26

Počet příspěvků: 8, poslední 14.2.2011 8:45:56 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,56 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.