Bylo třeba zabít Sekala

neděle 20. březen 2011 08:26

Zdroj MDZ

A dopadlo to podle očekávání. Na zlínských divadelních prknech zůstal ležet ten hnusný parchant, kterého celá vesnice nenáviděla, protože se jej bála. Jeho bílá košile rozkvétá rudou krví, stejně jako košile jeho vraha, kováře Jury Barana. A pokrytečtí, strachy podělaní staří sedláci nechávají i druhé tělo vykrvácet...  

Film "Je třeba zabít Sekala" vám jistě netřeba představovat. Připomenu horkost léta, slunce, pot a tetelící se žňový vzduch všude kolem.

Zlínská scéna je černá, jen vysoký dřevění kříž má barvu bílé nevinnosti. Pod ním se odehrává příběh strachu a nenávisti. Vlastně všechno je tu černo-bílé. Obleky sedláků, kteří majíce doma ženy, jež si vzali nikoliv z lásky, ale pro jejich grunty, plodí, plni nevybité sexuální touhy, parchanty někde ve stájích se svými děvečkami.

I farář je černo-bílý. To on prozradil Jurovi Baranovi jediné slabé místo v Sekalově životě. A právě on zapříčinil, že se kovář pouští do smrtelného zápasu, přestože sedlákům odmítl provést, do čeho jej vydíráním nutili.

Představení má ohromnou sílu. V té černé a bílé působí zrůdně rezavé vlasy mrzáka Záprdka. Sílu pocitů podtrhuje ještě zbarvující se pozadí za monumentálním křížem. A pak ta čerstvě rudá barva krve!

Jak pojetí víry dokázalo pokřivit všechno kolem! Stará matka, která s nenávistí vychovala  svého parchanta je nejzbožnější ze vsi. Udavač, zloděj a vrah Ivan Sekal se vyzpovídá a jeho svědomí jej netíží. A když je po všem, pan farář odjíždí do Olomouce. Také potřebuje ke zpovědi...

Přestože se příběh odehrává za války a celou vesnici Sekal drží v hrsti právě díky strachu z udání Němcům, největším zlem, které všechny ovládá až do morku kostí, je pokrytectví.

Nemusíte se mnou souhlasit. Berte to jako zprostředkování pocitů, se kterými jsem (a ne jen já sama) odcházela ze včerejší premiéry v Městském divadle Zlín.

http://www.ct24.cz/regionalni/brno/118514-syrovy-pribeh-z-dob-protektoratu-uvede-v-premiere-zlinske-divadlo/

 

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak