Království za židli

neděle 24. duben 2011 09:44

V příštím životě bych chtěla být hlemýžděm. Pravda, tahá s sebou sice po světě svůj dům, radostí si neposkočí, do kroku nepřidá. Ale kdo má dům, má v něm určitě i židli.

Nemusíte být stařenkou nad hrobem, abyste potřebovali ulevit svým nohám i zádům a jste-li na návštěvě, mohli se tam posadit. A když na tu návštěvu jedete čtyři sta kilometrů a navíc do porodnice, nenapadne vás vzít pod paži skládací židli.

Abych nekřivdila, na plzeňském šestinedělí můžete s novopečenou rodičkou klábosit sedíc v pohodlném křesílku u její postele. Když je vaše vnučka nedonošená a její maminka se přestěhuje o patro výš jen jako doprovod, situace se mění. Je v pořádku, že vám vnouče ani přes sklo neukážou, i kdybyste přiletěli přes půl zeměkoule. Ale že na chodbě fakultní nemocnice není žádná lavice a v 15,57 hod. vás bufetářka vyrazí, aby mohla úderem čtvrté vypadnout domů, to nás zaskočilo.

Postávaly jsme s dcerou ve vestibulu, přešlapovaly z nohy na nohu a já pozorovala dění venku za sklem. Z druhé strany vchodových dveří stojí popelník. U něho se střídaly těhotné pacientky s obrovskými břichy a labužnicky vyfukovaly cigaretový kouř. A taky rodičky s čísly na zápěstích. Ta je spojovala s růžovými miminky kdesi v útrobách porodnice. A ještě něco je spojovalo – nikotin. Přemýšlela jsem, zda moji mrňavou vnučku třeba nepřikrmují takovým „obohaceným“ odstříkaným mlékem.

Ale zpět k sedacímu nábytku. Kdybychom byly v Africe, složily bychom se na zem. Ve fakultní nemocnici člověk (byť vesničan z krajského příhraničního města) očekává alespoň jakous takous pryčnu před uzavřeným oddělením nebo v tom novém moderním vestibulu. Za spravedlivé považuji to, že ani kuřačkám a jejich pertnerům i starším dětem nebylo dopřáno většího pohodlí než nám. Snad jen ten venkovní čerstvý vzduch...

Ale už je to za námi, přežily jsme. Asi těch moravských babiček a tetiček do takové porodnice moc nepřijíždí a domorodcům současný stav vyhovuje. Tak co se jim do toho pletu, že?

prani.jpg

 

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak