Nikdy na ni není pozdě

neděle 13. květen 2012 20:43

Snad mi moji kolegové, u kterých jsem čerpala inspiraci, prominou...                                           Můj tatínek Rudolf, budiž mu země lehká, se hned po válce, jako spousta dalších dívek a hochů z ročníku 1927, rozjel na brigádnickou výpomoc do pohraničí. Všichni byli mladí, svobodní a před sebou tušili nový, krásný život.

Nelze se tedy divit, že se tam, na druhém konci republiky, zamiloval do půvabné dívky jménem Vlasta.

Brigádní práce skončily a mladý pár se rozloučil.

 http://www.youtube.com/watch?v=tlDbVfPDCQU&feature=related

Vzplanutí bylo oboustranné a Vlasta slíbila, že určitě napíše. Slovo dodržela, ale odpovědí na psaníčka se nikdy nedočkala a tak se po čase rozjela Rudu navštívit. Odvážně došla až do naší ulice, ale zazvonit u dveří si už netroufala. Oslovila tedy dítko hrající si opodál a poslala je zeptat se, jestli je její milý doma. Otevřela prý moje babička. Po letech už můžeme pouze spekulovat, zda svého syna zapřela, nebo Ruda opravdu doma nebyl. Jisté je pouze to, že babička byla generál (taková pořádná semetrika, která vždy brala věci do svých rukou a díky tomu se ani jeden z dopisů naopak do tatínkových rukou nedostal) a že se nesmělá Vlasta otočila na podpatku a s nepořízenou se vrátila domů do Čech.

Neuplynulo příliš vody a tatínek dostal povolávací rozkaz. Náhoda mu jednou přihrála příležitost doprovodit pár vojáků – muzikantů na nějaké estrádní vystoupení do Nového Města pod Smrkem, místa, kde se seznámil s Vlastou. Jaké bylo tatínkovo zklamání, když se dozvěděl, že má jeho první platonická láska před svatbou! Už se ji ani nesnažil vyhledat…

Čas šel dál, i tatínek se oženil,

svatebni.jpg

přišla jsem na svět já

rodice.jpg

a pak i můj bratr.

Jednoho dne Ruda opravuje trolejové vedení v jedné z částí města, když slyší z kočárku před obchodem dětský pláč. Sleze dolů a malé dítko konejší, dokud nepřijde jeho maminka. Zní to neuvěřitelně, ale tou maminkou byla právě paní Vlasta, která za čas po svatbě následovala svého muže za prací do Zlína. Nevím, jaké emoce se kromě momentu překvapení honily v srdcích dosud ještě mladých lidí. Měli vlastní rodiny a tak se jen pozdravili a opět rozešli…

Tatínek se po více než dvacetiletém manželství rozvedl, po dalším, stejně dlouhém vztahu, ovdověl.

A pak, nejspíš cestou z nějakého supermarketu, si v trolejbuse přisedl ke starší, pohledné vdově. Poznali se s Vlastou okamžitě a měli si toho tolik co vyprávět! Jejich vztahu tentokrát nic nebránilo. Zůstali bydlet každý ve svém a trávili společně nejprve jen víkendové procházky. Později, když musela paní Vlasta často do nemocnice, ji tatínek opatroval, jezdil k ní domů každé ráno zabandážovat jí nohy, aby mohla bezpečně vstát z postele. Připravovali si spolu obědy, oslavili v kruhu obou rodin tatínkovu osmdesátku.

O půl roku později, v jedno sobotní ráno, tatínek už nedokončil ranní hygienu, aby jako vždy ke své milé přijel hladce oholen. Mozková příhoda ho zastihla v koupelně. Musela jsem na JIPce vybojovat, aby paní Vlastu se mnou za tatínkem každý z těch smutných deseti dnů, kdy ležel v kómatu, na chvilku pouštěli. Když jsme se s ním naposledy rozloučili, svěřila se nám paní Vlasta, že s naším tatínkem prožila nejkrásnějších pět let svého života. Myslím, že jestli se na nás tehdy tatínek z nějakého obláčku díval, souhlasně dojatě přikyvoval.

Takže vězte vážení, že na lásku, na tu není nikdy pozdě...

http://www.youtube.com/watch?v=0LglqVFl_gU

Svatava Nováčková

majaromanTyčka12:3219.5.2012 12:32:26
Monika..................15:2716.5.2012 15:27:13
NULISvatavo, je to úžasné čtení,09:2615.5.2012 9:26:16
jan za chrta dán-pravdoláskařre šťovík- vzácná to bylina07:4015.5.2012 7:40:18
SvatavaTento klub se mi taky21:4814.5.2012 21:48:11
Marek TrizuljakKlub těch, co říkají pravdě pravda a lásce láska21:2514.5.2012 21:25:59
P. KrejčíRebarbora, šťovík...18:3214.5.2012 18:32:15
Mirek Toms - pravdoláskařPřátelé, pravdoláskaři,18:0414.5.2012 18:04:19
SvatavaJejda, rebarboru12:5414.5.2012 12:54:37
jan za chrta dán-pravdoláskařMohu-li,odpovídám Josefu Hejnovi10:4414.5.2012 10:44:56
P. Krejčí, s dovolením taky pravdoláskařTvoje vyprávění10:0914.5.2012 10:09:16
josef hejna taky pravdoláskařNedá mí to, abych nezareagoval09:4914.5.2012 9:49:31
Jirka B.Tím hůře, pravdoláskaři,09:4014.5.2012 9:40:23
jan za chrta dán-pravdoláskařPaní Svatavo,ještě jednou09:3614.5.2012 9:36:46
jan za chrta dán-pravdoláskařVztahovačnost,nedobrá to charakterová vlastnost09:3214.5.2012 9:32:21
Svatava, taky pravdoláskařkaJane, rodiče se rozvedli09:3114.5.2012 9:31:16
josef hejnaSvatavo, tohle je trochu jako scénář.09:2014.5.2012 9:20:39

Počet příspěvků: 32, poslední 19.5.2012 12:32:26 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.