Byl tam. A živý!

úterý 23. duben 2013 15:12

Fota naskenována s laskavým souhlasem pana ředitele Michálka.

Kde? Na jevišti. Kdo? Hádejte…

 

 

 

 

 

 

 

Steinbeckovu novelu O myších a lidech jsem zatím znala pouze z tištěné podoby. Slavnou filmovou adaptaci s Gary Sinisem (George) a Johnem Malkovichem (Lennie) jsem dosud neviděla. Literární dílo prý bylo záměrně napsáno tak, aby se dalo lehce převést do divadelní podoby.

Před její zlínskou premiérou jsem tedy neměla obavu „ Jak to, proboha, udělají? Co ve hře použijí a co ne? Nezapomenou na něco pro mě, jako čtenáře, velice důležitého?“  Ne, že bych do našeho kulturního stánku, který už naštěstí není Divadlem pracujících, nýbrž naším, tedy Městským divadlem, nešla s troškou strachu. My, tuctoví diváci, byť milovníci tohoto uměleckého oboru, ne vždy plně chápeme a oceníme „velké umění“ předvedené za absence kulis, někdy posunuté do jiného století, než měl autor na mysli a my předpokládali.

Steinbeck1.jpg

S čistým svědomím si troufám tvrdit, že sobotní premiéra splnila očekávání veškerého diváctva! Bylo tam všechno – menší George dávající naději a ochraňujícího to velké, neohrabané a nevědomky ubližující dospělé „dítě“ jménem  Lennie. Prožívali jsme hřejivou letní jižanskou noc ve vrbičkách, vstupovali do dřevěné noclehárny se všemi jejími dočasnými obyvateli. Myslím, že i tomu Crooksovi jsme uvěřili, že se narodil jako nefalšovaný „černý“.

Steinbeck3.jpg

Pan režisér Ivo Krobot dal životní příležitost Ivanu Řehákovi v roli starého Candyho a ten se jí chopil a mile překvapil.

A teď k mému zvolání v titulku. Jednu obavu jsem v sobotu večer měla – panikařila jsem, jak si režisér poradí s (ne)přítomností důležité postavy novely – se starým Candyho psem?! Poradil si. Byl tam. A živý! Jmenuje se Merlin, v psím rodném listě má zapsáno, že je zlatým retrívrem a svou roli ztvárnil stejně perfektně jako všichni ostatní účinkující. Fakt. Běžte se podívat, budete potěšeni na duši, přestože, stejně jako v předloze, happyend se nekoná. 

Steinbeck2.jpg

Ale jedno překvapení nad rámec očekávaného nám režie přichystala. Živý (úplně jako ten pes) dixie orchestr přímo na jevišti v pauzách na přestavění kulis. Nevěřili byste, jaký šmrnc tomu čtyři muzikanti dokázali dodat. Ale já vás asi podceňuji. Věřili, že?

 

 

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak