Šlo to i bez pionýrů

pátek 3. květen 2013 10:16

Upozornění: Tento fotoblog si opravdu, ale opravdu, nedělá ambice býti zpravodajským počinem roku...  

 

Vzhledem k tomu, že oba moji dědečkové pracovali u Baťů, rodiče, zvlášť maminka, vzpomínávali na předválečné první máje. Projevy Tomáše Bati, zakladatele, i Jana Antonína, pokračovatele, si přečtete v knihách a určitě i na internetu (vřele doporučuji). Nechci je citovat, ani parafrázovat.

Pan šéf, který znal hodnotu práce a své zaměstnance považoval za spolupracovníky na společném díle, slavil Svátek práce v obrovském „kruhu“ rodin Baťovců. Dělníci tehdy ve Zlíně nemanifestovali proti vykořisťovateli.

Naše generace už žijí jen vzpomínáním na baťovské tradice, opravdový činorodý duch se vytratil. I já jsem se letos zašla podívat na zahradu Baťovy vily (Rozuměj bývalého bydliště Tomáše, kde nyní sídlí Nadace T. Bati. Vila J. A. Bati změnila několikrát majitele, koupil ji ČRO a není šance, aby ji, či cokoliv jiného, dostala rodina zpět).

kvety.jpg

/Rozkvetlá zahrada u Baťovy vily/

Jako každoročně se přicházeli lidé se svými dětmi pobavit. Naproti Baťovy vily se zformoval malý průvod. Neměl nic společného s těmi socialistickými, které pamatuji já. Pár hesel, která účastníci nesli, připomínalo první republiku. Náš, zlínský průvod tedy nebyl recesí připomínající ty povinné komunistické demonstrace síly proletariátu.

Tož se na to mrkněte:

celo.jpg

/V pozadí Baťova vila/

Jawy.jpg

Alegorické vozy nahradily naleštěné motocykly.

Jawa.jpg

/Jawě to fakt slušelo/

mazoretky.jpg

/Mažoretkám samozřejmě taky/

Jelinek.jpg

 /Že je ten Zlín opravdu "městem zeleně?"/

kone.jpg

 

soubor.jpg

 

venecek.jpg

Někdo měl hlavu plnou kvítí, jiný ji ztratil /nebo se na to nemohl dívat?/

socha.jpg

Já jsem spíš chodila s hlavou vyvrácenou nahoru do větvoví.

kvety1.jpg

Tak takový byl prvomájový baťovský průvod...

pruvod.jpg

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak