Dušičkové počasí? Které?

sobota 2. listopad 2013 17:41

Čím jsem starší, tím radši mám hřbitovy. Vyjma období dušičkových svátků a štědrodenního dopoledne je tam hrobové ticho, přerušované jen zpěvem ptactva, případně hukotem motorizovaného vysavače spadaného listí.

 

Po sluníčku dnes nebylo ani vidu, ani slechu (to druhé je samozřejmost, slyšel někdy někdo sluníčko?), takže normálka počasí. Jenže co je "normálka"?

brana13.jpg

Nahoře vsypová loučka 28. 10. 2013.

Dole tatáž 28. 10. 2012.

brana12.jpg

Ne všichni nebožtíci mají milovanou rodinu, nebo alespoň jakous takous rodinu.

hrob1.jpg

hrob2.jpg

I na opuštěném hrobě lze nalézt plané kvítí, nebo i jiné skvosty. Korálky rosy,

hrob3.jpg

ztracené peříčko...

hrob4.jpg

Ve dvou je i na hřbitově veseleji,

sestry1.jpg

a není se pak čeho bát.

sestry2.jpg

 

MPZ.jpg

Tito dva pánové strážní se rozhodně nebáli. Teda alespoň jeden z nich, kterému se hrubě nelíbilo, že skončil na kartě mého fotopřístroje. Normálně mi chybí pud sebezáchovy, ale tentokrát jsem (pro jistotu oběma) ze strachu rozmazala obličeje. Možná se jen styděl za službu na hřbitově? Připadá mi, že rád dělá silácká ramena na slabší jedince.

andel.jpg

Anděl strážný naopak pózoval klidně. Určitě taky proto, že už mě zná jako osobu naprosto neškodnou. 

studna1.jpg

Přišlo mně zajímavější dát vám sem obrázek zátiší se studnou, přestože jsem hodně přemýšlela o výzdobách na jednotlivých hrobech. Mnohé jsou tak vkusně upravené! Naopak, spousta z nich vypadá, že se k nim sjeli provozovatelé střelnic z celé republiky. 

Říkám si, že je dobře, když si, třeba jen jedinkrát za rok, na naše blízké vzpomeneme. Ať už jen tiše doma u svíčky, nebo s kyticemi polských plastových nádher, kterými přikryjeme jejich poslední působiště..

studna.jpg

Pro připomenutí - ach, kde ty loňské sněhy jsou...

http://novackova.bigbloger.lidovky.cz/c/289254/Cesticka-hrbitovem-zname-se-vine.html

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak