Jak jsem se červenala, že jsem se nečervenala

čtvrtek 3. duben 2014 14:24

Dostalo se mi pozvání na svatbu. Mladý ženich (no co, i staří ženichové se občas vyskytují), známý mé tety, žije na vesnici nedaleko St. Pöltenu. Pozvání bylo srdečné, leč pouze ústní a zdá se, že i chlapsky nedokonalé...

 

 

 

 

Šaty dělají člověka a tak jsem minulou sobotu odhodila džíny a černo - bílou kreací (rozuměj šaty, sáčko a lodičky) se ze sebe pokusila udělat dámu. S výsledným efektem jsem byla vcelku spokojená, neb lepší už to v žádném případě nikdy býti nemůže, ledaže by si mě vzal do parády tým pražských výživových a plastickochirurgických specialistů.

Tedy spokojená až do doby, kdy se začala obřadní místnost plnit ostatními hosty. Zprvu mi to přišlo jako náhoda, po chvíli jsem znejistěla, jaké zvyklosti zřejmě po generace po předcích předávané v tomto malebném koutu venkova přetrvávají. Všichni, malí, velcí, staří, mladí (dokonce po zemi se plazící batolata), muži i ženy, všichni měli na sobě alespoň část oděvu červené barvy. Pravda, počátek byl v nevěstině kytici rudých růží, rozeznávala jsem bordó decentní róby, vlčímákově červené šle či sako barvy hraničící s růžovou...

Stála jsem tam, můj tatínek by řekl "Jak svatý za dědinů".

Johanes.JPG

Já i teta jsme jsme si připadaly jako ignorantky, nebo spadlé z jiné planety. Nešlo o folklór, ale o dress code, který nám nervózní ženich při ústním zvaní jaksi zapomněl vyřídit. A tak jsem se hanbou aspoň červenala a tím konečně zapadla do stošedesátihlavého (!) kolektivu.

A protože vás fotky z cizí svatby určitě nezajímají, tak alespoň pár obrázků z procházky ke starému mlýnu nedaleko Tullnu. Určitě to kdysi bývalo krásné stavení, které žilo rodinným životem i prací.

okno1.jpg

Teď se spoustu let rozpadá, ale příroda je věčná a každé jaro se probouzí napřed vně rozvalin a pak si najde cestu i dovnitř a zdobí ty smutné zdi květy, v létě pak barevnými plody mirabelek a černého bezu...

stit.jpg

 

okno2.jpg

 

strecha.jpg

 

okno3.jpg

Možná to okno zdobívaly kdysi červené muškáty a rozmarýn...

okynko.jpg

A ještě jedna optimističtější...

vezicka.jpgTautendorf, 30. 3. 2014

Svatava Nováčková

Poslední články autora

NULIOno to s těmi laděnými svatbami12:157.4.2014 12:15:30
ZipMoc pěkné...15:105.4.2014 15:10:14
Lída V.Já jsem se vlastně také dostala08:305.4.2014 8:30:37
SvatavaMirku, jezdím k tetě03:295.4.2014 3:29:11
TesakOpravdu zajimave je,13:304.4.2014 13:30:45
MilanJe to zajímavá informace.08:394.4.2014 8:39:23
Marek TrizuljakHostina a peripetie z cesty zpět...23:593.4.2014 23:59:49
SvatavaA to jsem nenapsala21:403.4.2014 21:40:19
Lída V.Svatavo,21:363.4.2014 21:36:46
Marek TrizuljakSvatavo, pobavil jsem se vyprávěním,17:323.4.2014 17:32:47

Počet příspěvků: 12, poslední 7.4.2014 12:15:30 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,56 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.