"Amerika"po česku

čtvrtek 12. červen 2014 10:15

Znáte to, ona (nebo on) vstoupí po celodenní vyčerpávající práci v americké dynamicky se rozvíjející firmě do předsíně svého luxusního bytu, filmová melodie a několik stolních lamp dokresluje pohodu prázdného obydlí… hlavní postava plynule přechází do tmy obývacího pokoje… v tom záplava světla, výkřiky, girlandy, balonky, zpoza sedacího nábytku vyskakují postavy s dortem v náručí a popěvkem „Happy birthday to you, happy birthday  to you…“…

Jsme normální moravská rodina, na Američany si běžně nehráváme, ba ani výjimečně. Jenže... Mé nejstarší dceři žijící daleko v Čechách zbývalo do kulatých narozenin jen pár dnů, hlavu si lámala tím, jak, kde a kdy uspořádat rodinnou oslavu. Termín na spadnutí, rozumný nápad z její strany žádný a tak její milující sestry daly hlavy dohromady. Vymyslely naprosto utajenou akci. Moraváci spáchají překvapení.

Ze strany české zasvěceni byli dceřina pražská tchýně a její syn, tedy můj zeť, který udělal granda a svoji ženu i malou dcerku pozval v inkriminovanou sobotu na oběd do restauračního zařízení dostatečně vzdáleného od jejich bydliště. To nejen proto, aby oslavenkyni ulevil od vaření, ale především za účelem vyklizení našeho manévrovacího prostoru.

Já jsem v pátek večer po práci vařila guláš a pekla tři druhy masa, abych druhý den ráno s kastrolem a pekáčem, kyticí, pytlíky hospodských smažených brambůrků a pyžamem přisedla do prvního ze dvou, už tak dost zaplněných, aut. To víte, je nás dost. Jedna čtyřčlenná rodina se školáky a psem rasy velikosti spíše výše od středu, svobodná dcera a já, babička.

Jako puzzle jsme se poskládali a po dálnici frčeli až k Velkému Meziříčí. Proč jen tam? Protože naše, v pořadí první auto (zeťák se naštěstí doma trošku opozdil s odjezdem), se měnilo na závodničku okruhu F1. Samozřejmě, že ne co do rychlosti, ale zvukem. Technicky zdatnější čtenáři se už dovtípili. Urval se výfuk a zatím ještě hrncoval  spadenou částí po povrchu dé jedničky. Navíc se rudě rozzářila kontrolka brzdového systému.Teď  je jasné, proč jsem pozdnější odjezd mého zetě, jež vždy všechny účastníky jakékoliv společné akce irituje a zdržuje, označila slovem „naštěstí“. Sjeli jsme z dálnice, chvíli po nás i on a rodina byla opět kompletní.

IMG_5061.JPG

Co vám budu povídat, byla sobota a v jediném zařízení, kde jsme našli živáčka, nám poradili, ať ten kus plechu přidrátujeme a popojedeme cca 25 km do Třebíče.  Tam na nás ve vší skleněné kráse čekal luxusní značkový autoservis. Jaké blaho! Ovšem jen do chvíle, kdy auťák vyzvedli do výše, aby odhalili závadu, která nám nedovolovala vrátit vůz zpět na veřejnou komunikaci.

Použití náhradního vozidla nebyla nikterak levná záležitost, nás tlačil čas a tak jsme kývli. Ovšem v momentě, kdy jsme všechny hrnce, pekáče, děti a další zavazadla začali překládat, ujistil se zeťák, který nic neponechá náhodě, že se nepřeslechnul a že náhradní auto nemá havarijní pojištění. Zato mělo trošku ťuklé přední sklo.

IMG_5066.JPG

/Tento vůz nám půjčit odmítli, přestože měl dokonce výfuky dva a dalo se předpokládat, že oba byly funkční/

Vecpali jsme tedy všechny a všechno do kufru, na sedadla a na své klíny a jinak předpisově a ostražitě, co se případné hlídky mužů zákona týče, jsme naším "zdravým" jediným autem převezli zeťáka na třebíčské nádraží, aby pak strávil hodiny a hodiny ve vlaku do Plzně. Na co nikdo z nás nevzpomněl, byl nějaký kus žvance a tak ten nešťastník, maje u sebe hotovost i kreditní kartu, hladověl celý den.

Druhý zeť zatím, po beznadějných pokusech natahovat pobyt v restauraci, vymyslel návštěvu u přátel, jimž velmi nenápadně podal zprávu o naší prekérní situaci.  A pražská babička? Seděla na příjmu připravená na povel vyrazit, aby s námi na dé pětce opět vytvořila mini konvoj.

Dobře to dopadlo, přijeli jsme před setměním (byla polovina měsíce ledna 2014), pilní jako mravenci jsme nadělali chlebíčky, naaranžovali dort a další pochutiny, rozvěsili girlandy

girlanda.jpg

a tiše jako myšky jsme se ponořili do tmy obývacího pokoje skryti za sedacím nábytkem. Tady teprve začíná ta Amerika.

Dcera s rodinou vešla do domu. Možná už trošku otrávená dlouhou návštěvou, ale jako ženská taky trošku nedůvěřivě, protože tato sobota se jiným nepodobala. Největší šok a radost z našeho nečekaného výpadu plného ryku a světel měla tříletá vnučka, která nás miluje každého samostatně a ta láska se synergicky spojila do něčeho tak obrovského, že se nám z toho štěstí, chuděra malá, málem zbláznila!

A pak se konal nezapomenutelný večírek, jedli, pili, hodovali

tanec.jpg

a tancovali jsme, jak by se to při plně plánované akci ani nemuselo podařit....

P.S. Zeťák potřeboval svým vozem odjet pracovně jinam, takže já, dvě dcery a moravská vnoučata jsme s oslavenkyní vyměnili "našeho" psa za jejich dítko a se všemi zavazadly jsme se v neděli domů vraceli vlakem. Bylo to dobrodrůžo. Seděli jsme sami v přeplněném kupé…

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak