Je po dešti

úterý 1. červenec 2014 16:22

aneb "Konec června v TAU". Ta zkratka nemá nic společného se seriálovým hrdinou. Je to naše interní označení oné malé vísky nedaleko Tullnu, kam tak ráda jezdím na návštěvu. Foťák brávám samozřejmě s sebou.  

 

Důvod mé poslední cesty byl prozaický - obrovská třešeň nabízející své krvavě rudé plody obvykle kolem svátku Aloise.  Chybička se vloudila, nějak jsem letos nestíhala. Opozdila jsem se o týden.

I pomyslela jsem si s klasikem, že je cosi shnilého taktéž ve státě rakouském. Přesněji asi 3/4 úrody inkriminovaného stromu.

Taky dobře, nemusím zavařovat.

A tak jsem se po letním vydatném lijáku, než sluníčko stihlo vysušit všecky deštivé slzičky, pokusila přírodě (a nejen jí) nastavit zrcadlo.

zrcadlo1.jpg

"Uplakaná" tráva se tvářila jako čerstvě otevřený hrachový lusk.

lusk.jpg

Nebyla v tom sama, zlatou střední cestu v umístění křišťálových broží volilo kdejaké listoví...

cerveny.jpg

Někdo si, rostouc těsně u zdi, vykasanou sukýnku ani nesmočil,

sukynka.jpg

jiný ji mohl rovnou ždímat.

mak1.jpg

Tady už ždímat nebylo co...

makovice.jpg

Mšicím jsem tělíčka neprohlédla, zřejmě se taky nesmočily a klidně si na růžích hospodařily, jakoby se nechumelilo. Vlastně ono se stejně nechume-lilo, jen lilo.

msice.jpg

 

zluta.jpg

Než jsem se nadála, oschly sukýnky.

mak3.jpg

A všeliká havěť pilně pracovala na zvyšování zásob.

cmelak.jpg

Oschly i cesty, jež se nesbíhají v nekonečnu, nýbrž na kraji vesnice. 

cesta.jpg

Vyschla i ta, která vede rovnou k obláčku

oblacek.jpg 

nebo ta, jež je zřejmě úplně v koncích.

pole.jpg

Lán kukuřice připomínal strahovský stadion v dobách největšího rozkvětu spartakiád.

kukurice3.jpg

A kdo nechtěl zůstat sám jako kůl v plotě, použil mimikry. Vždyť modrá je dobrá.

mimikry.jpg

Abych to s venkovskou romantikou moc nepřehnala, pro pány přidávám trochu techniky. Není nad vyváženost!

stroj.jpg

http://jdem.cz/bae8s5

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak