A ještě k tomu v pondělí...

pondělí 2. květen 2016 20:35

To není pes ležící na zádech v ratibořickém parku

Pár jarních fotek pro ty, kteří nikdy, nebo už dávno, nebyli v Babiččině údolí...  

 

 

 

 

 

Já jsem se tam jako dítě školou povinné nedostala. Ovšem nikdy není pozdě, teda dokud žijeme.

Zprvu nebylo jasné, zda je dobrá naše volba vypravit se tam (pro mě zřejmě nejen poprvé, ale taky naposledy) před začátkem sezóny. Navíc v pondělí. Přesvědčili jsme se, že jak basa tvrdí kapelu, pondělí vám posichruje, že na kulturních památkách budete sami. Samozřejmě vně, ale to nám nevadilo.

Babiččino údolí není Václavák, a proto jsme se v něm chtěli aspoň trošku vcítit do doby Barunčina dětství.

O to víc mě překvapila fronta před altánem v parku ratibořického zámku. Vypadalo to, jakoby zde točili film na motivy Herrmannova románu U snědeného krámu.

Vidíte tu mezeru?

01.jpg

Už se do ní přibíhá zařadit další natažený zvědavý krk:

ps.jpg  (Tady si samozřejmě trošku vymýšlím)

Poslední aprílové pondělí se snažilo dohnat případnou pošramocenou reputaci. Sluníčko, mrholení, pár sněhových peříček.

Babiččino údolí není jenom pomník Babičky s vnoučaty, Staré bělidlo nebo Rudrův mlýn:

 02.jpg

03.jpg

04.jpg

05.jpg

06.jpg

07.jpg

 08.jpg

09.jpg

10.jpg

Ano, vidíte dobře, i my jsme na břehu náhonu objevili velblouda dvouhrbého.

 10a.jpg

Zdálo se mi, že se trošku usmívá.

11.jpg

A považte, když půjdete potichoučku, zahlédnete i ženu se lvem:

12.jpg

Zbytek výletu nechám na příště. Všeho moc škodí...

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak