Trojí rozloučení

úterý 20. prosinec 2016 17:51

Všechno, v čem je aspoň kapka života, má svůj začátek a konec.  

 

 

 

 

 

Jen před pár dny odešla, tentokrát už navždy, moje rakouská teta.

cesta.jpg

Návštěvy u ní v malé vesničce pro mě nebývaly jen pobesedováním spojeným s karbanem. Většinou jsem si odtud odvážela i foťák plný nových snímků a vizuální vzpomínky, často jsem se pak o ně dělila s vámi čtenáři... 

Moje dilema, jestli mám po delší odmlce zveřejnit vzpomínku ve formě fotoblogu, vyřešila dnešní zpráva Lidovek. Pravda, upadla jsem zde dobrovolně do nul, mnozí kolegové chápou mé důvody. I Bigbloger je živý organismus a jeho dny jsou sečteny. Trojí rozloučení má tudíž své opodstatnění.

Už nikdy neuvidím tetu, ani její zahrádku jak se brzy z jara začíná probouzet.

jaro1.jpg

jaro2.jpg

jaro3.jpg

jaro4.jpg

jaro5.jpg

jaro6.jpg

Už nás tam znovu nebude fascinovat proměna květů v plody.

podzim2.jpg

leto1.jpg

 Naše nohy nezamíří po chodníku dovnitř ani ven.

mech.jpg

podzim1.jpg

Kdeže loňské sněhy jsou...

zima1.jpg

zima2.jpg

pavu.jpg

"Příběh se stává a zapadá a nikdo jej nevypráví. Potom někde žije člověk, odpoledne jsou horká a marná a přijdou Vánoce a člověk umírá a na hřbitov přibude nová deska se jménem. Dva, tři, muž, bratr, matka nosí ještě několik roků to světlo, tu legendu v hlavě, a potom také umřou. Pro děti už je to jenom starý film, nezaostřená aura rozlité tváře. Vnuci nevědí nic. A ostatní lidé zapomenou. Po člověku není už ani jméno, ani vzpomínka, ani prázdno. Nic." /Josef Škvorecký, Legenda Emöke/

Vážení a milí moji čtenáři,

přijměte, prosím, shovívavě tento můj poslední fotoblog. Byla jsem tu s Vámi více než osm let, mnohdy se dělila o strasti a smutky, ale většinou jsem se snažila své problémy a nezdary zlehčovat. Pěstujte si i Vy ve svých životech humor, protože jen ten Vám pomůže povznést se nad trampoty našeho bolavého světa, který je přesto světem nejlepším, protože jediným, který máme.

pf2017Svatava.jpg

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak