Etiopie VIII

sobota 11. říjen 2008 12:50

Hostitelka Dasta

Známkou toho, že píši pro své přátele a pár spřízněných duší je moje troufalost teď, na vrcholu předvolebního klání, kdy se doma určitě všechno točí kolem politiky, podávat informace o mých obyčejných trablech a běžném životě nám tolik vzdálených Etiopanů.

 

 

Je to možná příklad, jak je všechno relativní. Hned jak se vrátím, bude mě opět zajímat, zda máme nového, či staronového hejtmana, z kterého bývalého okresu je zase v krajské radě přesila zástupců, nebo zda horní komoru opět zdobí naše paní senátorka. Tady je mi to teď naprosto jedno, všichni kandidáti promiňte.

Mám naprosto malicherné zážitky. Třeba hned v pondělí. Jdouc v poledne na internet, zdravila jsem se skrze díru v křoví do malého dvorku se dvěma ženami.

 svincik.jpg

/svinčík/

Jedné z nich, té mladé, jsem před nedávnem darovala kalhoty, které tady nechala slovenská dobrovolnice. Slovo dalo slovo (rozumějte amharské brebentění, z něhož jsem odchytila „kofi“ a posunky znamenající ať vlezu) a byla jsem v tom svinčíku, protože takové pozvání se neodmítá. Stará žena tam v sedě na zemi vyrábí jakési hliněné nádobky, které mi onehdá, když jsem nakoukla, ukazovala, jak vypaluje na malém ohništi pod „stříškou“ z několika plátů hlíny s trusem, Takové jsem vám minule poslala na ukázku na fotografii.

 stara.jpg

/stará žena/

Mladá žena se představila jako Dasta a pozvala mě dovnitř obydlí.

 Dasta.jpg

/Dasta/

Místnost je hliněná a bez okna, předpokládám, že se v ní asi nespí. Byl tam nepořádek, hliněná podlaha a uprostřed malé ohniště. Kávu naštěstí šla připravovat ven, takže jsem ji raději následovala. Když přinesla hrstku zelené kávy a začala ji vodou propírat na kusu kulatého plechu, nahlas jsem zalitovala, že u sebe zcela výjimečně nemám foťák. Pochopila a naznačila, ať se pro něj vrátím.

  prazeni.jpg

/pražení/

Pelášila jsem, což bylo komickým výstupem pro všudypřítomné děti, přesto po mém návratu už byla káva upražená. Nevadí, další obřad jsem pěkně popořádku vyfotila. Tlučení v dřevěném hmoždíři i vaření v krásné nádobě podobné džbánu, jaké se tu prodávají i s dřevěnými zátkami. Říkají jim džabina.

 tluceni.jpg

/tlučení kávy/

Spolu s foťákem jsem vzala se stolu balíček sušenek, takže jsme to měly se vší parádou. Káva byla dobrá. Silná a sladká. Kde vzaly vodu jsem radši neřešila, však byla řádně převařená a co mě nezabije, to mě posílí…

 susenky.jpg 

/sušenky/

Snažila jsem se pro vás vyfotit třeba i ten malý sáček krystalového cukru, jenž se tu nekupuje na kila. Stejné je to třeba s pracím práškem. Koupíte si malý pytlík na jednu dávku.

V Addis se i na ulici toaletní papír prodává „nadávkovaný“, tzn. odmotané určité množství, asi taky na jednu „dávku“.  V krámcích vám ovoce, nebo na ulici ručně vyloupané pražené buráky zabalí do pytlíků doma slepených z nejrůznějších potištěných nebo popsaných papírů. Pomeranče jsem si minule donesla v lekci angličtiny, oříšky jednou v kousku  výplatní listiny.

 pytlik.jpg

/pytlík/

No vidíte, jaká slohovka se dá udělat z tak triviální záležitosti, jakou je uvaření a vypití tří šálků kávy. Abych pravdu řekla, připadala jsem si, jako když jsme si v dětství stavěli bunkry, nebo na zemi vařili pro panenky. Ale doma, když vypnou elektriku, jsem i s tou naší civilizací namydlená. A bez kafe se u nás snad nedá žít. Zažili jste pracoviště, kde by několikrát denně nevonělo? Proto je pro mě velmi překvapující, že v celém areálu jsem jediná, kdo si kávu vaří. Lékaři ani sestry, jak je den dlouhý, tento český životabudič nepoužívají. Tolik kávy se tu vypěstuje, ale zřejmě moc běžně nepije. Dovedete si například představit, že by Češi všechno u nás vyrobené pivo vyexportovali?!

 

Addis Ababa, 8. 10. 2008

plot.jpg 

/plot dvorku/

  

Svatava Nováčková

nepolitikPaní Svatavo, děkuji.15:0611.10.2008 15:06:58
zuzanaty fotky jsou moc krásné13:2911.10.2008 13:29:32

Počet příspěvků: 2, poslední 11.10.2008 15:06:58 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.