Etiopie IX

sobota 11. říjen 2008 14:15

Nase skolacky v letnim

Ještě mám jedno téma, které se ale nehodí na závěr, tak musím zvládnout kratší než týdenní odstup. S psaním problém nemám, ale jak víte, musím s tím do Addis. A taky vybrat ilustrační foto a hlavně vydržet sedět pár hodin u pomalého internetu.

 

Když jsem psala o tom „kávovém obřadu“ na zašmudlané zemi dvorku (teda já to psala sedíc na posteli, obřad byl na zemi), napadlo mě téma. V momentě přijetí pozvání jsem věděla, do čeho jdu. Dvorek se netvářil býti něčím jiným, než čím ve skutečnosti je. Nebyla jsem překvapená, jen zvědavá.

Jsou jiné momenty, kdy cosi očekáváme a ono to tak ve skutečnosti není. Když jsem sem přijela, netušila jsem, kam a zda chodí naše děti do školy. Byly totiž prázdniny. Jaké bylo moje (milé) překvapení, jakmile jsem je poprve slyšela po zvonění zvonce jít houfně do přízemní budovy, o které jsem si předtím myslela, že je bývalou ubytovnou dobrovolníků.

 skola.jpg

/naše škola/

Musela jsem se usmívat, když jsem z odstupu a mírného nadhledu od naší kliniky pozorovala postavičky v krásných školních uniformách. Smějte se, ale srdce mi zaplesalo. Kalhoty (kluci) a dlouhé sukně (samozřejmě děvčata) mají tmavěmodré, světlemodré košile a bleděmodře pruhované svetry. Zaradovala jsem se, že naše děti mimo nemocnici mají přeci jenom dvoje oblečení a nejsou taky celé dny a noci po mnoho dnů v jednom ošacení.

prouzky.jpg 

/naše děti v uniformách/

Mnohokrát jsem fotila děti venku, jak jdou ze školy v době, kdy já jdu z internetu. V Asco jsem vypozorovala školy dvě. Jedna je „žlutosvetrová“, ta je někde dál, jedna „vínověčervenosvetrová“, kolem níž chodím.

 pred_skolou.jpg

/před školou, kde jim jeden podnikavec prodává podomácky vyrobenou zmrzlinu/

 

Děti jsou z devadesáti procent špinavé, svetry i ostatní svršky roztrhané.

  ze_skoly.jpg

/cizí školák/

Pak jsem poprve procházela houfem našich školáků, kterým mělo začít odpolední vyučování. A uviděla ty krásné svetry zblízka. Ano, už vás to napadlo? I naše děti chodí otrhané. To jen z dálky působí upraveně a čistě. Můj evropský mozek nechápe. Už před časem jsem se šéfové našeho zařízení, sestře Marii, nabídla, tehdy ještě netušíc, jak je to i se školáky, že všechno děravé dětské prádlo na klinice ráda pozašívám, jen ho musí ženy při skládání (už jsem psala, že se tu nic nežehlí ani nemandluje) nebo při oblékání vytřídit. Na jednu stranu se tu se vším šetří, na druhou se oblečení znehodnocuje trháním původně malých dírek při praní i při nošení. Ani jsem nerozuměla, co mi to vlastně odpověděla. Nezájem.

  pradlo.jpg

/každodenní sušení prádla/

Máme tu velmi kvalitní evropské doktory, dostatek léků i nástrojů. Ale když rozbalíte těžce podvyživeného nešťastného tvorečka kost a kůže, zjistíte, že zadeček má do krve opruzený. Už je po deštích, pleny a hadry schnou jedna radost. Brečela jsem nad ním. Byla jsem odkázána, ať se podívám po Etiopii. Jinde se prý přebaluje jen dvakrát denně. My máme na přebalování program. Možná kdybych byla mladé svobodné děvče, nebo řádová sestra, vzala bych to jako hotovou věc o které se nediskutuje. Moje smůla je, že jsem vychovala tři děti.

A tak se taky pokouším tvářit jinak, než co se mi v hlavě doopravdy děje, ale je to problém a moc se mi to nedaří. Ale nebojte se, mé krátké působení tady nebude mít na vývoj dospělého domorodého personálu žádný negativní vliv. Tušíte správně, nebude mít ani ten pozitivní. Ani jsem takové ambice neměla. Jsem tady kvůli dětem a tak tiše, bez komentářů, přebaluji sama kdy je zapotřebí. A mažu tu prdelku krémem. Na co by ho tu potom měli?

Mělo to být téma, že není vše takové, jak  na první pohled vypadá.

divadlo.jpg

 /pohled z minibusu/

Není to jen téma etiopské, je celočlověčenské. Nemusím se rozhlížet pouze v Asco nebo např. po velkých a jenom z autobusu krásných budovách v Addis. Podívejme se všichni kolem sebe. Nejen na věci, taky na lidi. Napadají vás další příklady? Proboha, možná jsem se se svou úvahou, začínající ušmudlaným dvorkem, dostala až k volbám…

Addis Ababa, 9. 10. 2008

  

Svatava Nováčková

Irenadalší pozdrav ze Zlína10:1213.10.2008 10:12:40
Dana L.pozdrav ze Zlína09:5913.10.2008 9:59:50
AlíčekEtiopie09:0612.10.2008 9:06:47
danielaFotky00:0512.10.2008 0:05:53
Ondra K.Pozdrav18:0711.10.2008 18:07:48
zuzanaPřipojui se15:3211.10.2008 15:32:16
nepolitikPaní Svatavo, děkuji.14:4711.10.2008 14:47:32

Počet příspěvků: 7, poslední 13.10.2008 10:12:40 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.