Etiopie XI - "on the road"

pondělí 20. říjen 2008 20:56

V krateru Wonchi

Radujte se spolu se mnou. Mám první úžasné zážitky!

Etiopie je opravdu krásná země! V sobotu jsem se po peripetiích v hotelu /neznali ani naši cestovku, ani jméno průvodce, ale uložili mi bágl, takže jsem mohla odejít odeslat blog/ večer na letišti setkala nejprve s průvodcem, pak i s přiletivšími devíti „účastníky zájezdu“ (ÚČ). Místo noclehu bylo změněno, proto ty drobné problémy. Ale naše první útočiště bylo opravdu na úrovni a po dlouhé době mě ráno nebolela záda. Omlouvám se tímto Tarikovi, na něhož jsem svalovala veškerou vinu za mé útrapy. Postel, tedy špatná molitanová matrace, se na mě taky hodně podepsala. Holt už nejsem mladé děvče… V neděli jsme byli na návštěvě za první dámou, která je prý naší všeobecnou prapraprababičkou. Zbyla z ní samozřejmě jen kostřička a už vím, po kom byla moje maminka tak malá. Po Lucy.

lucy.jpg

/Lucy je to menší stvoření, to větší jsem já/ 

Jen jsem se snažila si nepřipouštět informaci, kterou jsem někdy z jara četla, že ji Etiopané zapůjčili do USA a ve vitríně mají jen duplikát. Poobědvala jsem úžasný bramborový salát, který mi spolu s vepřovým řízkem vyrobila a letecky poslala dcera a myslela jsem,že jsem na vrcholu blaha. To jsem ještě nevěděla, že úžasné pocity budou pokračovat. Odpoledne jsme konečně vypadli z města a přišla na mě ta pravá dovolenková nálada. Jeli jsme do města(?) Ambo, abychom se přiblížili k našemu prvnímu velkému cíli – kráteru Wonchi /čti Wonči/. Ubytování příjemné a pak, už za tmy, se nás několik rozhodlo na popud Helenky jít prozkoumat nedaleký hotel Ambo, ve kterém by měl, podle průvodců, být termální bazén. Šmejdily jsme po neosvětlené zahradě, ale po bazénu ani stopy. I zeptaly jsme se a hotelový zřízenec nás vyvedl na ulici, teda ne, že nás vyhodil, on nás převedl na druhou stranu, kde byla brána koupaliště. Byla tma, takže barvu vody, která nám připadala tak 36 stupňová, jsme neviděly. Pozvali nás vykoupat se v pondělí v deset dopoledne, a to už jsme dávno měly jiný program. Ale zůstanu ještě u večera. Ve třech jsme byly hrdinky a tak jsme pohrdly naší hotelovou restaurací a troufly si do místní velmi spoře osvětlené hospody, kde měli nejen pivo, ale taky jídlo. Daly jsme si jednu indžaru s masem, která nám všem stačila. Slabé nátury pálily zelené feferonky ještě dlouho v polykacím potrubí. Já jsem otrlá, zalila jsem to tím pivem.

Dnes, v pondělí, jsme hned ráno vyjeli ke kráteru. Netušili jsme, co nás tam čeká za překvapení. Pohled z hrany dolů byl doopravdy úchvatný. Vzpomněla jsem, jak jsem seděla nad kráterem Ngoro Ngoro a dívala se na tu světlezelenou placku dole, po které se pohybovala africká zvířena. Dnes jsme s úžasem zírali na jezero s několika ostrůvky a poloostrovy.

wonchi6.jpg 

Domorodci se nám snažili vnutit na cestu dolů své koníky, ale jednak jsme si chtěli užít fotografování, ale hlavně cesta byla tak příkrá, že bychom měli problémy se na hřbetech udržet. Nevím ani, jak dlouho nám trvalo sejít. Bylo na co se dívat a co fotit. Děti, hliněné chaloupky, políčka, plané banánovníky a vůbec tu krásnou zvlněnou krajinu.

lodka.jpg 

Na jediné místní lodi (nepočítám pár vydlabaných plavidel) jsme se za pomoci dvou pádel a jednoho rýče přeplavili na poloostrov a na něm si udělali asi hodinový, ale překrásný trek k vodnímu mlýnu. Náhon byl přiveden ve výšce v „dřevěném potrubí“. Chaloupka to byla maličká, právě si nějaká žena přivezla na oslím hřbetu trochu kukuřice na semletí. Ale nebyl čas sledovat, jak to bude dělat.

wonchi5.jpg 

Museli jsme se vrátit, protože cesta nahoru byla prašná a strmá. Ale na jejím konci mě čekalo pivo, tak ani hlad nevadil. Obědvali jsme až hodně pozdě v pěkné lodži po cestě zpět do Addis. Do hotelu jsme dorazili v sedm večer, ale tady má člověk v tu dobu pocit, že už je snad k půlnoci. Přetáhla jsem si do počítače dnešních 148 fotek a honem píši, protože ráno odjíždíme na letiště už v pět. V 7,30 odlétáme na sever. Po cestě jsme nepotkali jedinou bílou tvář, kráter je nádherný a my jsme byli exoti.

wonchi4.jpg 

Po turistickém ruchu naštěstí ani památky. Všichni jsme si ten výlet stoprocentně užívali. A já se cítila šťastná, jako doposud vždycky všude v černé Africe. Jen ta AA opravdu není můj šálek čaje, i když teď sedím v té úžasné posteli. Napoprve to snad stačí, pokusím se vybrat fotky, upravit je na potřebné pixely (i když nevím, co je to za mršky, ale jsou strašně důležité, abyste viděli, kde jsme byli). A taky je dost slabý signál a vypadává. Tak snad se to podaří. Zdravím vás všechny zatím v dobrém rozmaru. Až pak se podívám na zprávy z domova, co jste mi to tam připravili na politické scéně. Když jsem včera ráno ostatním oznámila výsledky voleb, sto procent ÚČ málem ranila mrtvice. Tak jsem zvědavá, co pro ně budu mít za jobovku zítra…

Addis Ababa (bohužel), 20. 10. 2008

Svatava Nováčková

Poslední články autora

zuzananepolitik to napsal i za mě05:1221.10.2008 5:12:37
NM......................03:2621.10.2008 3:26:12
danielaKůň u vody23:2320.10.2008 23:23:04
nepolitikPaní Svatavo, děkuji za krásné snímky21:0620.10.2008 21:06:54

Počet příspěvků: 4, poslední 21.10.2008 5:12:37 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
9,57 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.