Pankrác - část IV.

čtvrtek 3. září 2009 20:47

Jednoho dne se Jarda vrátil z marodky od lékaře, kam ostatně chodil každý den, i když byl zdravý jak řípa, ale tam měl možnost dostat se do styku s jinými vězni z dalších oddělení a dozvědět se nové zprávy o dění ve světě. A jen se za ním zaklaply dveře, tak už komentoval: „Tak hoši, už je to dobrý. Mám tutovku od kamaráda, že OSN ukončila mimořádné zasedání, jež mělo na programu východní Evropu. Rada bezpečnosti vypracovala ultimatum, jehož přesné znění sice neznám, vím jen tolik, že se má Sovětský svaz dobrovolně zříct všech východních států a to na dobrovolné bázi. Jinak dojde k třetí světové válce!“  

Radost na cele neznala mezí, neboť všichni byli jisti, že Sovětský svaz na tyto požadavky přistoupí a k válce nedojde a my budeme na svobodě. Ve mně však začal hlodat červ pochybnosti. Co se stane, když na to Rusáci nepřistoupí? Dojde opravdu k válce? Jako kluk jsem už prožil jednu válku, hlad a strach, tatínek vyslýchaný na gestapu a vím, že to bylo zlé. Jarda to vycítil a povídá: „Lojzo, nelam si hlavu, všechno je v pořádku. Rusové se za války úplně vyčerpali, nic nemají a tak si nemůžou dovolit toto ultimatum nepřijmout.“

 

Znělo to logicky a to mě utěšilo a náladu povzneslo. Ale ne na dlouho, protože mi Jarda povídá: „Hele Lojzo, jak ty seš vlastně dlouho zavřenej?“ Povídám, že měsíc. Jarda zvážněl a nakonec odvětil: „No jo Lojzo, modli se k Bohu, aby to ještě pět měsíců vydrželo, neboť jen tak budeš mít právo na status politického vězně a tím na všechny ty výhody, které z toho vyplývají.“ Podíval se oknem na jarní oblohu a zase pokračuje: „Ale tobě na tom nesejde. Seš moc mladý a celý život máš před sebou! A co se té války týče, tak i kdyby k ní došlo, nedělej si starosti. Teď už se povede válka úplně jinak než dřív. Letecky podle určitého systému rozhodí Američané z letadel bomby s uspávacím plynem a ty se najednou probudíš polibkem ošetřovatelky mezinárodního Červeného kříže!“ Na jedné straně jsem byl smutný, že asi přece jen nebudu spadat pod ten status, na druhé straně jsem si už představoval tu ošetřovatelku a ten polibek a jak se na mě dívá jako na hrdinu.

 V té době nám bylo relativně dobře. Zvykli jsme si na hlad, ale, a to bylo nejdůležitější, byli jsme mezi sebou na sto procent političtí, se stejnými zájmy a naprostou důvěrou jednoho ke druhému. Bachaři měli tenkrát plné ruce práce s nově příchozími a na nás jim nezbýval čas. Každý den jsme měli asi půlhodinovou procházku na vězeňském dvoře. Ta sloužila hlavně k získávání zpráv ze světa, které donesli většinou už odsouzení spoluvězni, protože ti už měli povoleny návštěvy příbuzných. Bývaly to zprávy většinou naprosto bezvýznamné, ale nám pomáhaly udržovat naději, neboť kde končí naděje, nastoupí zoufalství. A kde začne zoufalství, končí většinou život. Každá, byť nevýznamná zpráva, se od úst k ústům trošičku přikrášlila a nakonec to byla bomba, na kterou všichni čekali.  Když už jsem u těch vycházek, nemohu nevzpomenout to naše oddělení A. Druhé poschodí byla tak zvaná provazárna. Byli tam uvězněni ti, kteří byli odsouzeni k trestu smrti a teď čekali buď na milost, anebo na vykonání rozsudku, tedy popravu. Milostí bylo za Gottwalda poskrovnu a tak hodně vlastenců vyměnilo to nejvyšší poschodí za celu pod nemocničním traktem. Tito hrdinové-vlastenci měli také povoleny vycházky a tak ti vězňové, kteří měli okna cel na vycházkový dvůr, nás každý den informovali o počtu tak zvaných „provazářů“. Za mě se jejich počet pohyboval tak kolem dvaceti. Kromě Milady Horákové tam byl také podplukovník Skokan z vojenské ilegální organizace s Hartmanem a Rohlenou. Když se měla konat poprava nějakého vlastence, dozvěděli jsme se to den předem. Za normálních okolností se konala tzv. uzávěrka večer. Po vydání večeře a posbírání ešusů chodil pak jeden z chodbařů od cely k cele, bouchnul do dveří a zvolal „uzávěrka“! My jsme se museli postavit pod okno cely, pak přišel velitel oddělení, otevřel dveře a jeden z nás podal hlášení: „Pane veliteli, obviněný ten a ten, hlásím stav čtyři muži a všechno v pořádku“. Ten si zapsal stav a zamkl dveře. Tím ukončil normálně pracovní den a čekalo se jen na večerku, která bývala v osm hodin. Když se však měla konat poprava, uzávěrka se konala už v poledne. Hned po obědě nám chodbaři vydali studenou večeři (kolečko salámu nebo lžičku marmelády) a hned na to chodil další chodbař, klepal do dveří cel a volal: „Uzávěrka!“ V ten okamžik padla na nás všechny tíseň. Věděli jsme, že někomu z obyvatel ve druhém poschodí se sevřelo srdce úzkostí a kladl si otázku: „Budu to já?“ Jakmile je uzávěrka provedena a i chodbaři byli uzamčeni na svých celách, přijde prokurátor s dozorčím a velitelem oddělení, půjdou do druhého poschodí oddělení A, tam otevřou dveře jedné cely a prokurátor pak pronese: „Vaše žádost o milost byla prezidentem republiky pro závažnost vaší trestní činnosti zamítnuta, čímž rozsudek nabyl právní moci a exekuce bude provedena zítra v ranních hodinách. Vystupte z cely!“ Pak jej odvedou k nemocničnímu traktu, kde se ve sklepě nacházely cely smrti. Tak nějak to asi probíhalo. Nevím, nikdo u toho nebyl, jen ti vlastenci a ti už nikdy nepodají svědectví. Některému z nich splnili poslední přání a mohl se rozloučit s rodinou, nebo mohl napsat alespoň dopis na rozloučenou. Jiný nemohl ani toto. Druhý, nejpozději třetí den hlásili hoši, že na vycházce chybí jeden nebo dva vězni!! A pro nás plynul život dál. Dál jsme pili vodu ze záchodu, sháněli zprávy ze svobodného světa a čekali, kdy konečně bude pro nás svítit slunce…  
Svatava Nováčková

NULITak, teď asi09:494.9.2009 9:49:07
SvatavaDíky, měli by to07:434.9.2009 7:43:24
VanekDiky!00:294.9.2009 0:29:17

Počet příspěvků: 3, poslední 4.9.2009 9:49:07 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Svatava Nováčková

Svatava Nováčková

"Proč cestujeme? Mimo jiné i proto, abychom potkali nové lidi, kteří si nemyslí, že nás jednou pro vždy znají; abychom ještě jednou zkusili, co v tomto životě dokážeme - i tak je toho už jen málo". Max Frisch, Deník 1946 - 1949

Prvotní a jediný důvod mého přihlášení se na blog už dávno pominul a já zůstala. V psaní jsem našla zalíbení...

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

  • Jarka Jarvis
  • Jan Vargulič
  • Mirek Toms
  • Vašek Vašák
  • Marek Trizuljak

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.